Musím konstatovat, že samotná filmem prezentovaná paralela mezi bolestí holocaustu zažívanou (i když poamericku) na polském zájezdu po stopách židovských předků a osobními problémy dvou psychicky nevyrovnaných jedinců mi přišla z etického hlediska dost problematická. Navíc ta druhá linka "opravdové bolesti" zjevně převáží. Kromě toho otravné citové výlevy Benjiho působily spíš jako póza či psychotická exhibice, než jako opravdové emoce. A čím byl proboha tak charizmatický ? Snaha o humorný nadhled snad ve stylu Woodyho Allena moc nefunguje, na to je popravdě třeba větší talent. Snažím se věřit, že Eisenberg k tématu přistupoval s čistým srdcem a nechtěl si jen odškrtnout židovskou tématiku ve své tvorbě. Zatím se v té režijní profesi trochu potácí a je otázkou, zda se vypotácí.
Krásný a jednoduchý film s velice "feel good" vizuálem. Herci, kamera, zvuk hudba (překvapilo mě zvolení jen pianové hudby) dělají z celého filmu krásnou hodinu a půl dlouhou podívanou, u které se z velké většiny času cítíte prostě fajn a v náladě. Bohužel mě film, ale v ničem konkrétním neuhranul a nepřekvapil. Tím pádem dávám 7,5/10 - nic špatného, nic extra. Řekl bych že se zrovna u tohoto filmu bude hodnocení hodně lišit na člověku, takže u tohoto filmu bych moc nebral v potaz hodnocení ostatních. Nejlíp uděláte když se na to podíváte sami (hodina a půl vás nezabije)
Relativně obyčejný film, který vsází na svoji uvěřitelnost a herce. Pro našince je možná téma střetu s holocaustem trošku vytuchlé a nepřekvapivé, ale pro Američany má možná film díky tomu o rovinu navíc. Jinak jde ale o klasický příběh dvou rozdílných příbuzných, kteří si musí dát dokupy svůj vztah, a cesta za historií jejich společné babičky jim k tomu má dopomoci. Oba hlavní herci jsou velmi dobří, film příjemně plyne, a i přesto, že v rámci vší té komornosti a realističnosti se vám do hlavy skrz emoce či dramatičnost moc nezapíše, je to povedená jednohubka na delší večer.
Poctivé drama s lehkými komediálními konturami, které mě osobně vtáhlo do středu dění svým hlubokým porozuměním lidské bolesti a ničím nezakalenou empatií. Režisér Jesse Eisenberg přináší poměrně jednoduchý scénáristický koncept, který ale právě díky tomu velmi dobře funguje – zejména v částech, kde společně s hlavními hrdiny objevujeme historická místa Polska spojená s holokaustem. Zaujmou zde i civilní herecké výkony ústřední dvojice (výtečná scéna na hřbitově) a vtahující klavírní doprovod. To všechno v kombinaci s nezvykle krátkou stopáží tvoří lidsky dojemnou podívanou, která Vám uteče jako voda. Tohle se zkrátka moc povedlo, pročež byste si tento emocemi nabitý snímek měli určitě pustit. Opravdu to stojí za to. Skvělá práce! „Money is like heroin for boring people.“