Recenze filmu Útěk

V roce 1967 spojil černobílý Útěk debutujícího Romana Skamene s Ivanem Vyskočilem, nyní v barevné stejnojmenné předělávce převzali jejich role Jakub Barták a Kanwar Šulc. Jinak se nezměnilo takřka nic.

Útěk nepostrádá správně potemnělé záběry, potěšující snahu o ponurou atmosféru či dojemný soundtrack, kvůli nevýraznému vyprávění Davida Laňky se ovšem road movie dvou chlapců zasekne na půli cesty. Řada věcí se tu děje nepřirozeně, silná témata se nedaří prozkoumat dostatečně do hloubky a ústřední vztah tu i přes solidní herce moc nefunguje. Ve výsledku tu máme temné drama pro děti, jež ale nebude moc fungovat na žádnou věkovou skupinu.

Díky tomu, že je Útěk založen na vzájemném poutu hlavních hrdinů, příběh je poměrně nadčasový, a tak nás stále dokáže zaujmout. Nicméně ne strhnout. Oceníme uvěřitelné výkony mladých herců a bezvýchodnou atmosféru doplněnou citlivou kamerou. Ale ke skutečně zajímavému vývoji, který vzbudí náš zájem, dojde tak pozdě, že… je prostě pozdě.

Útěk zůstává díky silné předloze svěžím způsobem funkční a dá vám přesně to, co od něho očekáváte – malé rodinné dobrodružství pro děti i dospělé, kde události mají tendenci dopadnout spíše dobře než špatně.

Není pochyb o tom, že otcové – tyrani a jim zcela podřízené maminky existují dodnes, ale film, který se odehrává v současnosti, by to neměl přejít jako cosi sice nepříjemného, ale v zásadě normálního. Ani řada dalších motivů a celková atmosféra filmu dojem dnešních dnů rozhodně nevyvolává.

Útěk je příkladem adaptace, která chce být poctou původnímu dílu a těžit z jeho obecných kvalit. Režisér David Laňka těžko ale hledá způsob, jak látku uchopit dnes.