Krotitelé duchů mohli díky Odkazu snadno začít novou éru, Říše ledu ovšem všechny šance vzala a zahodila do koše. Snaha posunout značku o kus dál se nekoná, naopak se jen znuděně vzpomíná na to, jak v 80. letech bylo nejlépe. Franšízu to však může po sympatickém startu opět dostat do hibernace, z níž se nevyhrabe do doby, než někdo dokáže, že se dá s oblíbenými hrdiny z hasičárny pracovat i trochu jinak.
Krotitelé duchů: Říše ledu nakonec nedělá nic, co by bylo vyloženě špatné, neodpuzuje ani neuráží. Má pár logických děr a občasných hluchých míst, ale celkově drží pohromadě, pobaví celou rodinu a obsahuje i několik zajímavých nápadů. Po řemeslné stránce jde o solidní hollywoodský standard. Ve výsledku ale opět tak trochu kopíruje již existující krotitelské filmy a nejsem si jistá, zda má sám o sobě co nabídnout.
Ze všeho kousek odkousává a skládá pozoruhodný celek. Pozoruhodnost však vyčnívá pouze tehdy, když nad filmem uvažujeme jako nad celkovým fenoménem v širších souvislostech. Samotný film stále obstojí jako solidní rodinná týmová zábava, kdy spolu po vzoru Úžasňáků či Spy Kids bojuje celá rodina. Nijak nevyčnívá, nicméně vzhledem k dlouhodobé absenci staromilských rodinných filmů vlastně ani nemá konkurenci.
Dohromady jsou Krotitelé duchů: Říše ledu solidním pokračováním, které sice ničím přehnaně neuchvátí, ale stále si drží onu jemnou nostalgii prvních filmů. Největším mínusem je spousta, opravdu spousta, postav. Obsazení je skutečně bohaté, ale neuškodilo by, kdyby se trochu osekalo a některé postavy byly vynechány a dostalo se více prostoru těm důležitějším.
Ve filmu je několik docela slušně lekavých scének, honičky mají spád, New York je nepřehlédnutelně obdivuhodný, ale převažuje nostalgie vůči předchozím filmům, která se prezentuje mimo jiné právě návratem všech „krotitelů v důchodu“ včetně Billa Murrayho a zeleného ducha z jedničky. O humoru bohužel nemůže být řeč.
Gil Kenan by měl do budoucna hned několik nápadů, jeho Říše ledu ovšem nenaznačuje, proč by Krotitelé duchů měla být jednou z relevantních hollywoodských značek budoucích let. Jak je výskyt staré gardy milý i přes vyloženě unaveného Billa Murrayho a jak se při sledování pořád sem tam vrací vzpomínky na původní filmy, pořád se úplně nevytratí pocit, že celá ta oslava značky fungovala posledně lépe. Neurážející řemeslo sice ze zákonitosti neurazí a výsledek rozhodně nepůsobí odbitým způsobem, přesto se ukazuje, že koncept Krotitelů duchů minimálně v případě posledního filmu mele z posledního. A těžce se dá věřit tomu, že by v budoucích letech přišlo něco, co by dokázalo dát značce novou duši....
Svět je v ohrožení, protože se na scénu vrací dávný duch, který chce všechno proměnit v led. A musí ho zastavit Krotitelé duchů, ti mladí, i ti staří. Nebo spíš hlavně ti staří. Pokračování úspěšně restartované série se totiž odmítá posouvat dál a všechno sází na nostalgickou kartu, což ovšem přestane fungovat někdy po půl hodině. A pak to začne být zlé. Tvůrci totiž neřeší děj, nové postavy nebo nápady, ale jen hledají způsoby, jak se odkazovat na něco z původních filmů a zapomínají na to, že film by měl nějak gradovat, k něčemu vést a o hrdiny byste se měli zajímat nejen proto, že jste část z nich viděli před pětatřiceti lety. Zbytečný film, který dost možná celou sérii pohřbí.
Deset minut dojení nostalgických vzpomínek je obaleno sto minutami profesionálně natočené nudy. Žádný nový nápad, žádný fungující humor. Opravdu už by tuhle sérii měli nechat umřít, nebo ji rebootovat nějak úplně radikálně jinak.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
