Ve výsledku režisér předkládá pohlednou, leč povšechnou kroniku o konci „zlaté“ romantické éry, kdy více méně neškodné nadšence vystřídali přímočaří zločinci a z otců zakladatelů se stali usedlí tatíci, jimž se po burácení motorů jen tiše stýská.
Zpočátku svižná a stylová, posléze temnější přetahovaná o jednoho bezstarostného motorkáře zohledňuje společenský diskurz 60. let, do něhož zasazuje postmoderně vyprávěný příběh o charakterovém trojúhelníku a generačním posunu. Celková struktura je pozoruhodná, dílem pevně vztažená na rozeseté symboly a dílem řízená nahodilostí osudu a divokých šedesátek. Příliš by tak nemusely rozrušovat ani radikální změny emočních a myšlenkových poloh, ani zčásti nevyužité herecké obsazení. Let It Ride.
Podtrženo sečteno jsou Motorkáři zcela výjimečným dílem, které jako by přicestovalo z jiných časů a připomíná nám, jak kdysi vypadal a neblaze dopadl jeden z mnoha snů o svobodě a přátelství. Není to veselý příběh, ale takový už je život. Po dobu dvou hodin se ale budete dobře bavit a to ani nemusíte mít rádi "holky a mašiny". Motorkáři, ač jde svým laděním spíše o nezávislý film, i když s hvězdným hereckým obsazením, mají šanci oslovit každého s otevřenou myslí a srdcem.
Stylově zhotovená vzpomínka na kdysi populární fenomén motorkářských filmů. I přes nevyužitý potenciál některých postav a plochost romantické linky dokázal Jeff Nichols natočit podmanivý chlapský snímek, ze kterého benzín a testosteron doslova odkapávají.
Motorkáři mohli být stylovou gangsterkou, ve finále jsou spíše ovšem průletem motorkářskou subkulturou a příběhem obyčejných lidí, které nějak semele společnost, pomalé rozpadání se pod rukami a příchod nové a nevyzpytatelnější krve. Jeff Nichols si zajistil pozici výrazného filmaře, který k Motorkářům zdánlivě nepřistoupil tak jednoznačně, jak by mohl. Ústřední romance možná film netáhne zase tak moc, jak by měla, minimálně díky komplexní postavě Toma Hardyho si ovšem film zvládá udržet po celou dobu pozornost. A do jisté míry vlastně skutečně být obstojným duchovním nástupcem Bezstarostné jízdy.
Film o svobodě, ale i o tom, k čemu může taková svoboda vést. Nichols zrežíroval precizní portrét doby i lidí a pravděpodobně si ho natočil přesně tak, jak si předsevzel, to ale neznenamená, že to rozhodnutí bylo nutně správné. Motorkáři totiž mohly být filmem o dvou světech a o tom, jak k sobě měly odjakživa blízko. O tom zločinném ale vypráví jen pár minut před koncem, a pak se rozpustí. Nálepku promarněného potenciálu tak asi jen tak nesetřesou, i když si je jde užít i bez toho. Jenom to vyžaduje o něco víc koncentrace, než možná bude divák ochotný obětovat.
Slušný komorní film, zachycující náhodné střípky ze života motorkářů v 60. letech. Jako adaptace knihy fotografií je to pravděpodobně dost fail, protože pár vybraných fotografií na konci filmu v sobě má přinejmenším stejnou a možná působivější atmosféru než předchozí dvě hodiny filmu.
Spád filmu odpovídá jízdě na Harleyi, jen se tak pomalu sune kupředu, bez velkých zrychlení. Vlasy sice vlají, ale tempo je spíše poklidné. Trefou do černého bylo obsazení Toma Hardyho do role Johnnyho.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
