Recenze filmu Aristokratka ve varu

Jestliže Poslední aristokratka se stala neškodným přírůstkem televizních Vánoc, její pokračování Aristokratka ve varu zřejmě v budoucnu splní podobnou úlohu v rámci televizních Velikonoc. Nic víc, nic míň.

Je to totéž, co jednička. Pokud vás to láká, jistě jste necítili potřebu tento text číst. A pokud ne, vězte, že se zázrak nekoná a Vejdělek pokračuje ve ztrátě i těch kvalit, které měly jeho rané filmy.

Pokud se vám líbil první díl, tak vás určitě nezklame ani ten druhý. Nese se totiž v téměř totožném duchu. Vrací se staré známé postavy, které ztvárňuje plejáda hvězdných herců. Právě oni mají zásluhu na tom, že všechno funguje tak, jak má. I když se některé vtipy dají očekávat, ničemu to nevadí. Aspoň nejsou prvoplánové a hloupé, což je věc, která se nedá říct o mnoha českých počinech z nedávné doby. Nicméně někomu může vadit, že se některé z nich zakládají na stereotypech. Chvílemi to navíc vypadá, že se toho ve filmu moc neděje. To může náročnější diváky poměrně lehce znudit. Zvlášť když všechno nakonec skončí dobře a žádný nečekaný zvrat se nekoná. Jenže to už tak vyplývá z podstaty tohoto žánru. Aristokratka ve varu si ale na nic nehraje, takže musí být každému dopředu jasné, že je zamýšlena především jako oddechovka, u které není potřeba nějak hlubokomyslně přemýšlet.

Aristokratka ve varu tak nepřináší celkem nic, co by divák nečekal. Pořád má blíž k romantickému pohádkovému příběhu než k čistokrevné komedii, ale humoru je v ní přece jen o něco víc než v Poslední aristokratce. Jde o film oddechový, ale na rozdíl od mnoha jiných je to díky profesionalitě zúčastněných zábava, která v potemnělých a studených zimních dnech může potěšit a neurazí.

Návrat aristokratky nabízí vše, co minule, akorát o level níž. Hraběcí rodina Hynka Čermáka a Tatiany Dykové čelí starým i novým výzvám, ale hlavně se potýkají s nefunkčním scénářem a nedostatkem humoru. Je až zarážející, jak bezradně si režisér a scénárista Jiří Vejdělek počíná v porovnání s minulým dílem. Pokud by měl v této sérii pokračovat, musí přijít s něčím novým. Třeba s příběhem.

Aristokratka ve varu je vlastně pozoruhodně unylý "žánr", který by se dal pracovně nazvat romantickou komedií v důchodu. Jde o natolik prostinké dílo, až se na něj skoro nelze zlobit. Přitom předkládá další důkaz, jak málo stačí, aby se do kina dostala nová mainstreamová komedie.