Recenze seriálu Agrometal

Všichni jsou Lukyn, chce se říci podle hlášky „My všichni jsme Gogo“ z komedie Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Novinku Primy+ jménem Agrometal totiž s cyklem Gumy na Voyo pojí nejen přezdívka jednoho z hrdinů. Je tu další z buranských vesnických komedií; ne snad úplně marná, ale k uzoufání stejná. Zase by rádi do výšin Okresního přeboru, zase sklouzávají spíše ke stylu Slunce, seno, pivo. Od chvíle, kdy pánská partička v obilném lánu šmíruje párek milenců, je o postavách Agrometalu jasno.

Tvůrci se nerozhodli, jakým směrem vlastně jít. Když se totiž člověk během téměř hodinové stopáže jednoho dílu Agrometalu zasměje tak dvakrát třikrát, je něco špatně. Jedna levota střídá druhou. Seriál je po pěti odvysílaných dílech sledem trapných, bezzubých a nudných scének. Na promyšlenou satiru reflektující současnost sledující můžou zapomenout.