Festivalová událost sezóny nedělá své pověsti ostudu. Nabízí náhled do perverzní každodennosti fašistického ráje, nad jehož nádhernými květinami se vznáší dým z osvětimských komínů. Z urputné odhodlanosti rodiny Hössových předstírat, že je vše v pořádku, běhá mráz po zádech. Stejně jako ze silného pocitu, který jen podtrhuje Glazerova veskrze současná režie, že sledované události nejsou jen ukončeným dějinným okamžikem, jakkoliv bychom si to přáli.
Zóna zájmu je bez debat počinem roku. Je to film, z něhož nebudete odcházet s lehkým srdcem. Ale který byste měli vidět.
Jakkoliv je Zóna zájmu drásavá, neměli bychom před ní zavírat oči. Glazer totiž nejen připomíná hrůzy nacismu, ale zároveň ukazuje, jak děsivě snadné je odvrátit zrak, nevidět a neslyšet zlo. A to je sdělení až bolestně aktuální.
Jonathan Glazer doprovodil svůj inovativní koncept filmu o holocaustu jedinečným formálním uchopením, a vytvořil tak nejpozoruhodnější film s podobnou tematikou od Saulova syna.
Působivost Zóny zájmu se naplno rozvine při závěrečných titulcích. Mica Levi v nich dává zaznít hlasům zpívajícím do sebe splývající kadiš a divákovi dojde, že Glazerova neúnavně procedurální sonda do života Hössových dává smysl teprve jako celek. Může se zdát příliš umanuté, čím vším režisér diváka provede bez špetky emocí, ale výsledek je pevná zpráva o povaze historické události, ke které je třeba se stavět stále znovu a jinak.
Experimentální filmové cvičení na téma „život a každodenní rutina jedné nacistické rodiny“. Režisér Jonathan Glazer vám nedá nic zadarmo. I když je permanentní stalkování Hössových ke konci ubíjející, originální koncept a fascinující práce se zvukem dodává Zóně zájmu punc nevšední podívané.
Zóna zájmu je rozhodně originální podívaná, která si svých pět oscarových nominací plně zaslouží a od snímků s podobnou tematikou se odlišuje svým režijním přístupem, silnou odtažitostí, velkou míru cynismu a zaměřením na banalitu zla, která je bohužel možná čím dál aktuálnější. Zároveň jde ale o tak intenzivní, nepříjemnou, nediváckou a artovou podívanou, že mnozí vůbec budou mít potíže zvládnout celou stopáž. Ti, kteří odolají a vydrží, pak na snímek hodně dlouho nezapomenou a možná přehodnotí své životní priority.
Zóna zájmu nás tak vybízí, abychom nebyli neteční k tomu, co přesahuje náš osobní zájem. Činí tak prostřednictvím konceptuálního tvaru, umožňujícího nám nahlédnout měšťáckou podstatu nacistického ráje, ukrytého udržovanou zahradní výsadbou před dýmem z osvětimských komínů. Chladně observační způsob jeho přiblížení za pomocí pečlivého rámování obrazu a zvukovému designu nám jeho podstatu připomíná více než naléhavě.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
