Další z řady satirických dramat o společenské nerovnosti. Vedle Parazita, Glass Onion, Menu a Trojúhelníku smutku si Emerald Fennell ukousla poněkud velké sousto a rozdělila publikum. Jedná se o další chytlavou a komplikovanou sondu do problémů našeho světa, nebo o vychtěnou manýru? Milovníci čistých vizí, jež krásně zapadnou dohromady, budou asi trpět, pokud vám ale nevadí hravost, která ne vždy někam vede, máte šanci si výsledek užít.
Satira na kastování a společenské třídění se v posledních letech stala vděčným tématem pro scenáristy a režiséry. Úspěšně se do myslí diváků zapsaly například snímky Trojúhelník smutku, Parazit, ale i další. Tvůrci se předhánějí v tom, jak zábavně, stylisticky a originálně zobrazit lesk peněz v bolestivé grimase krutých bohatých. Saltburn Emerald Fennellové ve své verzi rodinného života v žitě anglického sídla zachází tak daleko, jak jen chce.
Po řemeslné stránce mu není co vytknout a režisérka tu povyšuje svůj styl zas o notný kus dál. Hercům dává prostor zazářit, jen mohla jejich postavy lépe prokreslit. Podobně jako dekadentní svět od života odtržené anglické aristokracie, při jehož střetu s těmi neprivilegovanými si vypomáhá provokativními momentkami. Ale i díky nim si její počin zapamatujete v šedi těch méně odvážných.
Oliver je v Oxfordu za outsidera, skamarádí se však s bohatým fešákem Felixem, který ho pozve na rodinné panství. Druhý počin Emerald Fennell potvrzuje její vysoké režijní kvality a strhává svou silnou audiovizuální stránkou i výtečným obsazením. Zároveň v pohledu na zkaženou smetánku brousí po povrchu a zbytečně sklouzává do rádoby provokativních a úchylných momentek, jež ovšem celku spíše podráží nohy. Malinko rozporuplný film, co ale dokáže na diváka mnoha aspekty zapůsobit.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
