Stála za filmovým projektem Její tělo opravdu fascinace reálným příběhem skokanky do vody, která po zranění přešla k natáčení filmů pro dospělé a zemřela v sedmadvaceti letech na nádor? Nebyla to spíš fascinace dráždivým zákulisím pornoprůmyslu? Přes očividné ambice čiší z filmu spíše to druhé.
Ambiciózní snímek se pokouší s odstupem nahlédnout život slavné české pornoherečky. Mísí se v něm urputnost a nedotaženost, které prozrazují, že sledujeme režijní debut. A přestože možná Její tělo mírně selhává pod vlastní vahou, vyplatí se dát filmu šanci i vyhlížet další práci Císařovské.
Film se vyhýbá laciné senzaci a nabízí esteticky působivé zpracování, avšak pro někoho může postrádat hlubší emocionální propojení s divákem. Přesto stojí za zhlédnutí pro ty, kteří hledají filmy s netradičním tématem a silnými hereckými výkony.
Byl to patrně režijní záměr, divákovi ale brání v možnosti se více na hrdinku napojit a spoluprožívat osud její i jejích blízkých. Jako by původní dokumentární profese a její postupy limitovaly Natálii Císařovskou v možnosti se víc rozmáchnout a dát postavám vypjatější emoce adekvátní dramatu, jež se v jejich rodině odehrává (částečně se to v rámci daných scén daří jen Zuzaně Mauréry). A divákovi tak nabídnout silnější prožitek a hlubší podnět k úvahám, kde jsou hranice toho, kdy se tělo „moje“ mění v „její“.
Tenhle příběh nabízí skvělou záminku, proč vzít diváka do prostředí pornoprůmyslu. Snaží se neodsuzovat, nehodnotit, ale taky se nesnaží o nic jiného. Snímek tu působí moc dokumentárně a bez emocí, tady zase dialogy šustí papírem. Ze zajímavého života se vyklubal celkem nezajímavý film, protože chyběla odvaha ho nějak uchopit, nejen hezky nasnímat a nahazovat divákovi udičky. Přesto jde ale o (ne)slušnou podívanou, která vyniká skvělou hereckou sestavou.
Co ale rozhodně nepatřičné není, je obsazení Natalie Germani do hlavní role, které se ukázalo být skvělým tahem. Natalia je totiž herecky věrohodná jak v pozici soustředivé olympijské sportovkyně, tak coby začínající a následně zkušená pornohvězda. Její výkon i vizáž propůjčují charakteristický výraz portrétu ženy, která používala k vybojování úspěchu vlastní tělo, jenž ji přitom opakovaně zrazovalo.
Každopádně tento věcný, odtažitý styl vyprávění způsobuje, že se nám nedaří na ni napojit, zůstává tělem bez duše, které neprojevuje plnokrevné emoce. V tom je Andrea podobná pornografickým scénám, které natáčí. I ony působí mechanicky, neosobně, asexuálně. Není to ale, domnívám se, chyba herců, spíš jejich vedení. Režisérka při rekapitulaci biografických údajů bojuje s hledáním ústředního tématu vyprávění i interpretací hrdinčina příběhu.
Andrea Absolonová prožila tři/čtyři zajímavé/osudové události, tento film nás o nich adekvátním způsobem informuje, ale nedaří se mu mezi nimi najít žádné zajímavé dramatické souvislosti, ze kterých by něco vyplývalo. Pokud tvůrci namítají, že "ale takhle to doopravdy bylo", měli radši natočit dokument.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
