Recenze filmu Nosferatu

Nová verze Nosferatu zanechává na patře železitou chuť krve. Režisér Robert Eggers, mimo jiné tvůrce vynikajícího snímku Maják, si splnil sen a uvedl do kin vlastní remake klasického německého hororu Upír Nosferatu z roku 1922.

Remake nejslavnějšího filmového hororu se hlásí ke svým expresionistickým kořenům a vytváří stylový nářez, který je jak perfektním remakem, tak jednou z nejlepších adaptací románového Draculy. Robert Eggers splnil sen nejen sobě, ale i hororovým fanouškům.

Eggers svůj vysněný projekt realizoval do formy plné nejpovedenějších detailů, daří se mu vzdát holt klasice Friedricha Wilhelma Murnaua a přitom realizovat definitivní zpracování nejslavnějšího vampýrského příběhu, respektive jeho neautorizované adaptace...

V tom, co je zásadní se nový Nosferatu drží klasiky a zejména pak Draculy Brama Stokera, kterému je místy věrnější, než jsem vůbec čekal a odvažoval se doufat. Zároveň se ale vůbec nebojí přicházet s vlastními nápady, díky čemuž už stokrát zfilmovaná látka stále působí skvěle a dokáže strhnout nefalšovaně hororovou atmosférou a stále silným příběhem, v němž je mladá žena obětí chtíče nelidské stvůry, ale i dobových konvencí.

Pokud jsi viděl*a jeho předchozí filmy jako The Witch nebo The Lighthouse, tak už víš, že můžeš čekat artovější horor. Eggers si rád hraje se záběry, přechody a stylizací, která tady ale perfektně doplňuje atmosféru.

Na výsledku je znát filmařova nesmírná úcta k původnímu dílu F. W. Murnaua, jež dodnes nezestárlo. Důkazem budiž jeho ustavičné promítání mimo jiné i v tuzemských kinosálech se živým hudebním podkresem. Eggers se k němu sice sklání s pokorou, rozhodně však neprodává napodobeninu.

Částečně uctivě konzervativní, částečně provokativně „jiné“. Dopředu bylo jasné, že jakákoli tvůrčí volba Roberta Eggerse ohledně remaku žánrového etalonu bude pod nesmlouvaným drobnohledem, nápaditý autor se s tím však vypořádal důstojně. Nabízí na více úrovních zábavný snímek, na který se skvěle dívá a ještě lépe se poslouchá. Což rozhodně není málo.

Celkově je tak Nosferatu krásnou a řádně děsivou esencí temnoty, kterou by si neměli nechat ujít nejenom milovníci Drákuly, ale i hororu obecně. Jedná se o velice důstojný remake slavné klasiky s vlastní duší, kouzlem a osobností, který velice pečlivě pracuje se svou atmosférou a divákovi svou hrůzu dávkuje přiměřeně. Sice možná krapet promrhal šanci zajít do ještě zajímavějších rovin, ale celkový zážitek vám to nijak výrazně nenaruší.