Je ale třeba dodat, že se nejedná o žádné moralizování. Clark svůj příběh v seriálu vypráví sám a nebere si servítky. Jeho jazyk je vulgární, dočkáte se řady sexuálních scén, násilí a akce, takže přístupnost od šestnácti let je adekvátní. Hrané scény navíc doplňují autentické archivní záběry z rozhovorů s čelními švédskými politiky nebo prostřihy z dané doby, které dokonale navodí tu správnou dobovou atmosféru, stejně jako hudba, výborné kostýmy a masky. Naprosto skvělá je ale i práce s barvami, které seriál používá. Záběry z Clarkova dětství (padesátá léta) jsou černobílé, jeho dospívání přechází do tlumených, sépiově laděných barev, které skvěle pasují k jeho pochmurným letům v různých nápravných zařízeních pro mladistvé, aby v okamžicích, kdy je hrdina na útěku, přešly do mírně přesycených barev.
Komentáře a recenze 1
85%
