Iveta (2022)

´Zrodila se hvězda´ (2018) ryze po česku v třídílné minisérii, která spíše evokuje k množnému číslu. Ano, motto ´zrodily se hvězdy´ je daleko přesnější. Příběh sice nahlíží na počátky pěvecké kariéry Ivety Bartošové, ale když do děje hodně brzy vstupuje její pěvecký partner Petr Sepeši, už to rázem není jen o ní. Navíc ve druhé a třetí části jakoby bylo právě Petrovi dáno daleko více prostoru. S Ivetou jen kratičká etuda z dětství a potom už v tom jsou oba. Samotný závěr, s o něco starší Ivetou, už je spíše navíc jen jako lákadlo na případné další pokračování. Příběh tedy popisuje Ivetinu kariéru s Petrem Sepešim, což je pochopitelné, ale chtě nechtě, seriál tak prostě není jen o ní. Skutečně se to mělo jmenovat ´Iveta a Petr´ Příběh se veze ve značné jednoduchosti a stále jde ve všem ihned k věci. Nějaké vedlejší motivy navíc by nejen nebyly na škodu, ale hodně by děj povznesly. Ta ohromná přímočarost tomu všemu dost škodí. Dramatičnost pokulhává, zato v emocích se hodně tlačí na pilu, což tomu jako celku také moc nepřidává. Na škodu je také vůle udělat z Petra Sepešiho jen vyloženého sígra, který Ivetu neustále kárá kvůli dokonalosti všeho, zatímco on samotný kazí kde co. Jeho druhá stránka věci, kdy se o Ivetu staral v nejtěžších chvílích, je vynechána. Záměrně, protože se to k jeho charakteru nehodí? To mu spíše ubližuje. A scéna s jeho smrtí, co tomu předcházelo a co se dělo později, vlivem toho jaksi postrádá logiku. Tvůrce lze pochválit za vymanutí se sexuální scény Ivety a Patra. Jasně že tu je, ale jen jako mírný dějový doplněk bez oplzlostí a erotiky, jak je jinak u českých tvůrců zvykem. Minisérie neurazí, ale ani nenadchne. Nostalgická vizuální stránka je dokonalá, emoce tak silné, že může po divácké stránce i zasáhnout, chytlavé písničky mnohé připomenou, ale to je asi tak všechno. Má to až moc přílišnou televiznost. Hodně tomu chybí, ale ke vzpomínce na Ivetu Bartošovou snad postačí.