JosefTomas
9 025 bodů •
6
Podle jednoduché formule se dá film definovat začátkem, prostředkem a koncem. Nepsaným faktem k tomu je, že pokud vás baví začátek, nebo konec, jste schopni výsledek značně nadhodnocovat, navzdory nepříliš dobré prostřední části. Vražedné stíny tohle u mě nevystihují lépe, neboť v první časti sice utočí na efekt grandiózně, velmi drsně a chladně (za což určitě může skvělá kamera Vladimíra Smutného), ale po trochu uspěchaném začátku najednou přichází expoziční chaos, který v sobě ukrývá bezesporu nespočet důležitých informací, avšak pro mě byl nepříliš atraktivním zážitkem. Problém není v přespříliš rychlém tempu dávkování, to je vesměs obstojné, ale v samotné nesoudržnosti. V tom filmu přichází jedna informace a vzápětí nová, možná i s předchozí související, jenže je stejně důležitá jako jeden dílek puzzle z celku skládačky (víte, že někam pasuje, ale zatím nevíte kam, protože jich na stole stále máte hodně a některé vám tam ještě někdo nedal). Abych ale doplnil myšlenku z úvodu, tak na konci jsem byl hodně potěšen. Jednak se už konečně začíná něco řešit a zároveň proto, že Miroslav Donutil prostě umí hrát. Určitě mě celek navnadil na druhou část, protože to řemeslo tam je (i když ne všude tak, jak by mělo), některé herce to i skutečně baví, hudba je velmi atmosférická a Svoboda se Smutným občas dokáží některým záběrem i na české poměry překvapit. Jen ten scénář se na moje očekávání nedokáže vyrovnat se svými ambicemi.
