E. T. – Mimozemšťan

Skoro každý úspěšný titul, jehož autorská práva jsou vydaná napospas obchodní mašinerii hollywoodských studií, se dříve či později dočká svého pokračování. Někdy se ale neústupný proces zadrhne a veřejně či zákulisně probírané koncepty rozvíjející světy a zápletky originálních filmů se na stříbrná plátna ne a ne dostat. Najít správný recept, z něhož by v porovnání s předchůdci nevznikla jen nevzhledná šlichta, bývá občas složité. Jindy nemají zájem tvůrci nebo herecké hvězdy a někdy je princip seqeuelu tak bláznivý, že si to ani Hollywood prostě nemůže dovolit. Nadcházející filmová pokračování nějaký čas měla vzniknout, ale pravděpodobně se jich nedočkáme. I když někdy může být čekačka natažená i na čtyři dekády a nové generace už vlastně ani neví, na co se navazuje.

Oscarové výsledky bývají sázkou do loterie a mnohokrát se stalo, že favorizovaný titul se v nejprestižnější kategorii musel poklonit překvapivému vítězi. Nejlepším filmem roku se tudíž nestali Dobyvatelé ztracené archy, Zuřící býk, E.T. Mimozemšťan, Zachraňte vojína Ryana nebo Zkrocená hora, která přitom měla během ceremoniálu roku 2006 slušně nakročeno. Citlivý příběh o dvou kovbojích, jejichž náklonnost přerůstá v zakázanou romanci, vcházel do oscarového večera s osmi nominacemi, z nichž proměnil ty za nejlepší původní hudbu, nejlepší adaptovaný scénář a nejlepší režii pro Anga Lee. Tchaj-wanský režisér se po letech vrátil k tomu, co mohlo stát za překvapivou ztrátou v poslední a nejdůležitější kategorii, kde mu vypálilo rybník mnohými zpochybňované drama Crash.

Steven Spielberg patří mezi největší velikány amerického filmového průmyslu. Nejde však jen o to, že natočil spoustu povedených filmů. Jeho působení tvarovalo samotné prostředí Hollywoodu. Byl to on, kdo v dobrém a zlém odlil formy, které američtí filmaři používají dodnes. Jeho pochvala pro druhou Dunu (Dune: Part Two) tedy není jen osobním názorem jednoho člověka, ale pomyslným požehnáním od personifikace celého oboru.

Když se někdo zmíní o sci-fi filmech, většina fanoušků má po ruce alespoň obecný kanonický přehled. Nejdůležitější je pravděpodobně Vesmírná odysea (2001: A Space Odyssey), nejslavnější Star Wars, nejfilosofičtější na západě Blade Runner a na východě Stalker. Ke sci-fi se minimálně jednou přikloní snad každá velká režisérská osobnost, neboť v nesnadné charakterizaci a ohraničení tohoto žánru spatřují možnosti pro nekonečně kreativní vyjadřování, ať už vizuální nebo příběhové. Ve většině případů sci-fi filmy vychází z jiných kulturních zdrojů včetně literatury a komiksu, v dnešní době často rozvíjí či remakují klasická díla a série. V tomto článku se ovšem zaměříme na osm finančně nejúspěšnějších sci-fi historie, jejichž námět pramení přímo z myslí filmařů a neopírá se o žádné přidružené médium nebo značku.

Pražské zázemí láká stále víc hollywoodských produkcí a v dubnu tamní ateliéry pozřou opravdu velké sousto. Amazon tu ve spolupráci se studiem Alcon Entertainment začne natáčet seriálové pokračování mediální franšízy Blade Runner, známé hlavně díky filmu Ridleyho Scotta z roku 1982 a jeho sequelu Blade Runner 2049, v němž si roku 2017 zahráli Harrison Ford a Ryan Gosling. Limitovaná série nese název Blade Runner 2099 a první dvě epizody režíruje Jonathan van Tulleken, spoluautor seriálů Misfits: Zmetci (Misfits), Podvrženec (The Changeling) či nadcházejícího historického spektáklu Šógun (Shōgun)

Jennifer Aniston patří nepochybně mezi nejrozpoznatelnější tváře Hollywoodu, předně díky sitcomu Přátelé (Friends), který svého času strhl celý svět a stal se jednou z největších televizních událostí všech dob. Od jeho konce letos uplyne 20 let (a od začátku 30) a Aniston právě dnes slaví pěkné půlkulaté pětapadesátiny. Připomeňme si tedy nejen její nejslavnější televizní roli, ale i pět filmových, které dokazují, že se ze svých Přátel uplatnila nejlépe.

V malebné jihomoravské vesnici Houňovice, kde lidé ukradnou a do šrotu prodají i vesmírný koráb, se odehrává rozverná komediální novinka režiséra Rudolfa Havlíka Franta mimozemšťan. Vesmírný objekt a jeho chapadlatý parazit měli tu smůlu, že ztroskotali zrovna v regionu, jehož občané jen zřídka vystřízliví a po letité koronavirové praxi mají odměřený přístup k fantastickým konspiracím, i když jsou náhodou pravdivé. Za hostitele si marťan vybere místního dobráka a pijana Frantu (Jakub Prachař), v jehož alkoholem nasáklém těle pátrá po chybějící součástce nutné ke kvantovému skoku do mezihvězdného prostoru. A přestože koncept nevyhnutelně trpí nedomyšleností, povídkovým formátem roztaženým na celovečerák i sluníčkovým provedením, kdy tvůrci zjevně odjeli na Moravu především za zábavou, výsledek je v mnoha ohledech snesitelný a ojedinělý.

Po takřka půlročních odkladech způsobených hollywoodskými stávkami herců a scenáristů a po čtrnácti letech od premiéry filmu Tron: Legacy padla první klapka očekávané sci-fi Tron: Ares, která završí trilogii dvaačtyřicet let po uvedení původního snímku. Tron jako první zkombinoval ručně kreslenou animaci s počítačovou 2D technologií a živou akcí, z hlediska trikové evoluce se tudíž řadí k milníkům jako 2001: Vesmírná odysea (2001: A Space Odyssey), Pyramida hrůzy (Young Sherlock Holmes) nebo Jurský park (Jurassic Park).

Jsou umělci, kteří nestárnou. Komik, režisér, scenárista a herec Mel Brooks letos oslaví 98. narozeniny, ale ještě loni se podílel na komediální sérii Dějiny světa, část druhá (History of the World: Part II) a zahrál si v jedné epizodě seriálu Jen vraždy v budově (Only Murders in the Building). Autor kultovních filmů jako Producenti (The Producers), Mladý Frankenstein (Young Frankenstein) nebo Vesmírná tělesa (Spaceballs) na 14. ceremoniálu Governors Awards obdržel čestného Oscara za celoživotní přínos a je jedním ze čtyřiadvaceti lidí, jimž se souhrnně přezdívá EGOT — vyhráli totiž Emmy, Grammy, Oscara i divadelní cenu Tony. Čestného Oscara obdržela také herečka Angela Bassett a střihačka Carol Littleton.

Příbuzenské vztahy jsou v Hollywoodu nezanedbatelné. Stejně jako ve většině obchodních sfér, v nichž vás předchází reputace vašeho rodiče nebo staršího sourozence. Za víc než století, během něhož platí především herci a režiséři za hvězdy, jejichž filmografie nabývají kanonických rozměrů, se vyrojila řada rodinných klanů s vícegeneračním rozsahem. Následující dynastie jsou v Hollywoodu nejúspěšnější z hlediska kvality i kvantity filmových děl, na nichž se podílely.