Syn

Armana si jeho rodiče osvojili, když byl ještě malý. Nedlouho poté se jim ale narodil vlastní syn. Teď, na prahu dospělosti má Arman pocit, že je své rodině na obtíž. Pro jeho rodiče je obtížné dokázat mu, že jej milují, obzvláště když se s ním dostávají do častých sporů kvůli jeho nevyzpytatelnému chování.

Podobně jako ve filmu Náš každodenní příběh se Ines Tanović soustředila na vykreslení vztahů v současné středostavovské bosenské rodině. Vše se tentokrát točí kolem Armana, sedmnáctiletého chlapce, kterého si rodina osvojila, když začala ztrácet naději, že se jim narodí vlastní dítě. O pár let později se ale stal zázrak, a tak získal Arman mladšího bratra, kterého má sice rád, ale na druhou stranu má kvůli němu pocit, že je v rodině nechtěnou kukačkou. Tento pocit u něj v adolescentním věku natolik zesílil, že se postupně uzavírá před svými adoptivními rodiči do tvrdé skořápky a jakoukoliv radu či pomoc od nich apriori odmítá. Navenek se snaží působit drsným dojmem, v jádru je ale hodný a velmi citlivý kluk. Na veškeré pobídky z okolí reaguje impulzivně a až později o svém jednání přemýšlí. O to je pro něj situace složitější. Pochybnosti o sobě v něm sílí a on se je snaží vyvracet tak, že svému okolí dokazuje svou sílu a odvahu. Ze svých neúspěchů začíná vinit rodiče, kteří mu podle něj nedávají vše, co by dostal, kdyby byl jejich vlastním synem. Když může, utíká za svými vrstevníky, mezi kterými se snaží vyniknout a kompenzovat si své pocity méněcennosti. Jistou naději na zklidnění situace skýtá nová spolužačka, se kterou se začíná sbližovat a při navazování vztahu s ní si začíná uvědomovat, že se celý svět nemusí nutně točit jen kolem něj.

Snímek Syn není jen popisem problémů dospívajícího chlapce hledajícího své místo ve společnosti. Ines Tanović napsala a natočila příběh, ve kterém je ukryto mnohem víc. Na poměrně malém prostoru dokázala jít do překvapivé hloubky i ve vyobrazení vztahů mezi Armanovými rodiči a jejich přáteli. Ve vykreslování vztahů mezi rodiči a dětmi se pohybuje v obou směrech a ukazuje, že v jisté chvíli se role otáčí a jsou to děti, které by se měly postarat o své rodiče. To vše zasadila do prostředí současného Sarajeva, ve kterém není úplně snadné udržet si životní standard. (Balkanfilm)