„Dokumentární anatomie masové vraždy pro jeden monitor a 34 mluvících hlav.“ Těmito slovy charakterizují autoři v titulcích svůj projekt tematizující popravu více než 260 karpatských Němců, Maďarů a Slováků, kterou v červnu 1945 u Přerova provedli vojáci československé armády. Takzvaný masakr na Švédských šancích je zpřítomňován minimalistickou dramatizací záznamů z výslechů přímých účastníků, očitých svědků i dalších osob. Jako kdyby postavy antického divadla vstupovaly na scénu komunikační platformy Zoom a přes propast času nám předávaly tragickou zprávu o strachu, nenávisti a nezájmu. „Důležité je, že to visí na stránkách Národního divadla. A člověk si po zhlédnutí toho dokudramatu, které má hodinu a půl, může zkouknout každé jednotlivé svědectví zvlášť, a tak se vyhnout jakékoliv naší autorské manipulaci a udělat si vlastní názor.“ (Ji.hlava)
Očitý svědek je typ filmu (a není to v žádném případě divadelní záznam), o kterém se líp mluví a řeší jeho minimalistický koncept, než se na něj dívá. Vlastně si připadám, že třema hvězdama trochu nadhodnocuju samotný zážitek ze sledování, na druhou stranu racionálně to chci ocenit. Ještě se k tomu budu muset vrátit.
