Jediný slunečný prázdninový den ve filmu Světýlka obsáhne vše podstatné, co bychom z rodinné kroniky raději vymazali. Nejméně nápadný, ale nejzralejší z autorských příběhů režisérky Beaty Parkánové navíc přináší až neskutečný výkon dětské hrdinky.
Beata Parkanová sice ve Světýlkách vypráví osobní příběh, příliš ale neví, jak se emočně propojit s divákem. Pohled na manželskou krizi očima malé holčičky se sice může pochlubit funkčním řemeslem a skvělým obsazením v čele s výbornou Miou Bankó, zároveň se ovšem kvůli své vizi vyhýbá jakýmkoliv dramatickým obloukům či emocím, a diváka tak během skromné stopáže postupně ztrácí.
Ačkoli jsou Světýlka konceptuálně rozštěpená a sedl by jim ucelenější tvar, stále se dokáží dotknout našich intimních světů, jež při vzpomínání mnohdy bolí.
Snaha roztáhnout ho do délky potřebné k uvedení v běžné distribuci vede k neúměrně dlouhým záběrům, k opakování toho, co už o Amálce a jejím neklidu víme. Rádoby poetické obrazy a ozdoby jsou bezúčelné, slouží jen k prodloužení filmu a působí jako zbytečná manýra.
Svým způsobem hodně alternativní. Po řemeslné stránce se určitě jedná o velice zajímavou záležitost. Od kamery i takřka uměleckých vsuvek mezi záběry. Největší bestseller kin to ovšem zřejmě nebude. Ale to samozřejmě ani nebylo cílem devětatřicetileté režisérky Beaty Parkanové. Naopak určitým způsobem navazuje na její předchozí dílo, i když v trochu jiném duchu.
Světýlka přinášejí netradiční náhled na dětské prožívání rozpadu manželství a s tím spojených rodinných zemětřesení. Beata Parkanová tak zakončuje vesměs povedenou trilogii o rodinných útrapách a ukazuje, že se nebojí vstoupit do málo probádaného zorného pole dětských pohledů na věc. Ovšem nebýt hlavní dětské hrdinky, mohl výsledek dopadnout o poznání hůř, neboť kromě jejího brilantního výkonu před kamerou vlastně nic jiného nedostanete.
Sledujeme popis vybraných situací, jež neumožňují divákům hlubší ponor do postav ani silnější emocionální zážitek. Jako cvičení tématu o rozpadu rodiny je to dobré, pro celovečerní film do kin bohužel málo.
Přestože se Světýlka pyšní minimalismem, neospravedlňuje to čas, který je potřeba k tomu, aby nás snímek někam dovedl. Jako by Parkanová měla velkolepý nápad, ale zapomněla vyplnit mezery, však víte, skutečným dějem. A přestože film skvěle ukazuje dětský svět, příliš ho do něj nezapojuje. Výsledkem je film, který navzdory intimnímu tématu působí emocionálně odtažitě.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
