Na Belfast se dobře dívá a většinou je zábavné pozorovat promyšlené filmařské postupy, které ale často přesahují poněkud rutinní a šablonovité poselství. Rodinné moralitky jsou ale potřeba, a když se na nich podílí natolik báječní herci jako zde (osobním favoritem je maminka v podání Caitríony Balfe, která unáší všechnu mateřskou tíhu, již příběh vyzdvihuje okrajově, ale přece přesvědčivě), neměl by být problém tuhle vysněnou položku slavného filmaře slupnout jako malinu.
Belfast je nejosobnější a v součtu i nejlepší film Kennetha Branagha, která funguje díky jeho autorské vizi, nádherné kameře i skvělým hercům, které Branagh očividně skvěle vede a ti díky tomu předvádí parádní herecké výkony. Emocionálně i obrazově jeden z nejsilnějších zážitků roku 2021. Po téhle emocionálně působivé bombě člověk Branaghovi snadno odpustí i toho Artemise Fowla. A bude mu na Oscarech přát případně největší úspěch.
Belfast není sobeckou, do sebe zahleděnou artovkou, i tak si k ní ale řada diváků bude pravděpodobně hledat cestu složitě. Jako osobní a velmi lidské výpovědi z lásky k rodině, rodnému městu a filmům mu lze jen máloco vytknout - kromě místy poněkud teatrálních hereckých výkonů a toho, že se u filmu zkrátka tu a tam podíváte na hodinky. I tak ale opět není sporu, že Brannagh je fantastickým filmařem s jistým rukopisem a citem pro nesmírně poutavé vyprávění obrazem.
Kenneth Branagh tak vzdává hold nejen svému rodnému městu, kinematografii, ale především rodičům a prarodičům, kteří ho formovali. A činí tak způsobem, který hodně říká o tom, co to znamená se s někým nebo s něčím loučit.
Branagh (Artemis Fowl, Jack Ryan: V utajení, Vražda v Orient Expresse) nakrútil doteraz svoj najosobnejší, sčasti autobiografický počin, kde si filmársky zaspomínal, ako a kde vyrastal. Napodobnil tak Cuarónovu Romu. Po viacerých stránkach však jeho Belfast pôsobí rozporuplne a nesúrodo. Obrazová stránka je elegantne uhladená, miestami ale zbytočne rušivá.
Drama Severního Irska ve zcela nedramatickém snímku. Film na základě historických událostí s tématikou národa, který se rozdělí na dva tábory, ať už z jakkoli pitomého důvodu, by mohl být tak krásně a bolestivě aktuální! Jenže Branagh se z problematiky snaží vybruslit natolik diplomaticky, že vlastně nesdělí nic, hlavně že dostane nominaci na Oscara. Je právě tohle zpracování příběhu Belfastu, které si toto město zaslouží?
Kenneth Branagh vzpomíná na své dětství z Belfastu z konce 60. let a ukazuje, jak náročné a kouzelné zároveň bylo ve výbušných ulicích dětství. I přes špičkově řemeslné kvality však filmu chybí jakýkoliv spád, tah na branku, vtahující atmosféra či příběh, který by oslovil svým stylem více lidí než jen pamětníky z Belfastu. Známý režisér už má na svém kontě (nejen) po emocionální stránce daleko silnější počiny.
Není pochyb o tom, že by si ho Branagh už zasloužil, ale rozhodně ne za Belfast, který je příliš povrchní a líbivý. Snad ještě tento renesanční člověk někdy natočí i něco, co opravdu tne trochu hlouběji.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
