Některé záběry musí ocenit i skeptický dospělý: když se lapená vlčice zbavuje sítě, když lvíče padá dívce do náruče s mezipřistáním v ptačím hnízdě, když si hrají ve sněhu nebo když si již odrostlí „bráškové“ navzájem pomáhají při dramatickém útěku ze zajetí, kde skončili poté, co jejich majitelka musela do nemocnice.
Komentáře a recenze 4
Za pár měsíců si sice na Vlka a lva pravděpodobně vzpomene už jen skutečně málokdo (pokud se mu nepoštěstí být stálicí televizního programu), nicméně na jedno zhlédnutí jde o příjemnou, neurážející podívanou.
Líbilo se především využití hudby ve filmu, nebyla tam jenom jako doplnění, ale byla to důležitá součást děje. Také bylo moc pěkné, že se to natáčelo opravdu venku v přírodě, zvířata, která byla mimochodem jako mláďátka strašně roztomilá, se mohla pohybovat ve svém přirozeném prostředí, tedy až na to týrání v cirkuse.
Je sice znát, že Gilles a scénáristka Prune de Maistre mají vztah k ochraně zvířat, která se do filmu výrazně tematicky promítá, avšak jejich práce zůstává na půli cesty. Nejenom celá zápletka, ale i charaktery jednotlivých postav jsou stereotypní a ploché.