Erigor
106 bodů •
V tomto dokumentu se říká že v Bangladéši je největší pláž světa – 120 kilometrů - a přitom podle netu je v Brazílii dvojnásobná. A že se tam ročně utopí 18 000 dětí ! Jenom dětí ! Neměl to být spíš celkový počet utopených ? Včera ve středu 22.9.2021 dávali dokument Beze strachu (nebo také Nasima - beze strachu) na Febiofestu ve Slovanském domě a dokonce si ho přišla uvést sama režisérka Heather Kessinger. Říkala že v Bangladéši byl holčičí surfařský klub ale lidé ho neskousli a i ty holky na plážích kamenovali a že Nasima jediná vydržela až do konce. Hořkého konce. Tak to naznačovala jedna z českých divaček po filmu při diskuzi. Pořídíte si děti a snům je konec. A vidíte ten paradox – pro někoho je snem pořízení vlastního dítěte. Nelze si nevzpomenout na případ té slovenské romské běžkyně. Tedy ona se v patnácti tak jako Nasima vdát nemůže ale otěhotnět ano a také jít na potrat. Respektive ona režisérka říkala že ten dokument natáčela 7 – 8 let a že my teď a tady v Praze jsme první obyčejní diváci na světě kteří ho vidí a že ještě neběžel ani v Bangladéši. Všech třicet diváků v sále se tou ctí tetelilo. Říkala že dnes už by se ho nebála promítnout i v Bangladéši, Nasima je dnes známou osobností i když má děti a že natáčí reklamy do televize. Dokument se odehrává hlavně na pláži u města Cox‘ Bazar. Kessinger říkala že dítě je v Bangladéši bráno jako další hladový krk dokud nemůže vydělávat . Roztloukat cihly, prodávat korálky na pláži tak jako Nasima od sedmi let nebo dokonce prostituovat. Říkala že Nasimina matka dál a dál rodí děti a některé nutí vydělávat i prostitucí. Nasima jí odevzdávala v soutěžích vyhrané peníze. Režisérka říkala že se tam necítila dobře a že jako žena mohla máloco ale zase se jí jako ženě ostatní více svěřovali. Že změny k lepšímu v životě žen se tam mohou stát ale bude to trvat pár generací. A možná je první vlaštovkou ke konci dokumentu ukázaný nový holčičí surfařský klub.
