Klajnik
8 589 bodů •
1
French Dispatch je jedním z mých oblíbených filmů a vzhledem k tomu, že ani jemu se nedostalo takového uznání, jaké by si zasloužil, jsem měl vysoká očekávání i od Asteroid City. Abych vysvětlil proč, musím se nejdřív vrátit ku svému komentáři ke Grandhotel Budapešť, kterýžto film moc rád nemám, protože, jak jsem psal, Wessův styl znevažuje drama, jelikož je designově úhledných a povzneseným hýřením a namísto toho, abychom skrze tento styl efektivně poznávali fungování hotelu, jeho zaměstnance i zákazníky, což je nosné téma samo o sobě, tak nás z něj autor odvedl na nefunkční dramatickou cestu, během níž postavy ukradnou obraz, skončí ve vězení, pak utíkají z vězení a dle mého to moc prostě moc nefunguje, protože to není napínavé ani zajímavé. Diváci však byly uhranutí výrazným stylem, který pro ně po letech u French Dispatch byl už o něco méně originální a o něco více "přeplácaný" (já volím výraz "pestrý"). Důvod, proč je French Dispatch nejlepší Wes, dle mého tkví hlavně v tom, že forma nejlíp souzní s obsahem, kterým je fungování prostředí zpravodajského vydavatelství a reportáže, které píš, novináři tohoto vydavatelství. Dohromady to jest takovým milostným dopisem kvalitní žurnalistice, která z toho sálá a plnosti obsahu hezky odpovídá pestrost stylu. Ostatně je to povídkový film, z nichž každá povídka jest jednou reportáží, čímž má FD větší (i funkčnější) záběr dějových/časových linek, což je další devízou Wesova stylu. V GHB postava z doby úpadku hotelu mluví příběhu z doby, když byl hotel ve své největší slávě. Asteroid City je zase divadelní hra, kterou prostupují momenty z natáčení té hry. Důvod, proč jsem tomuto filmu věřil tkví právě v tom, že mi přišlo dost svébytné prostředí takového pouštního městečka, kde občas na pozadí bouchne atomovka, z hotelového automatu lze koupit i pozemek a nedaleká observatoř hledá mezi hvězdami UFO. Celé to ale shazují herecké výkony. Chápu, že poušť odpovídá vyprázděnému emocionálnímu rozpoložení postav, které jsou jaksi zaseklé na místě (fyzicky i přeneseně), ale to, jakým způsobem hrají i jak se to slučuje s tím roztodivným Wesovým stylem (jehož hýření mi zde přišlo už více jako manýra, nikoli jako efektivní způsob se orientovat v členitém prostoru - poušť ostatně není členitá) způsobuje, že nefunguje. Hromada keců, ale nic z toho. Divák na to citově vůbec nenaváže, což je výtka, která se opakuje.
