Recenze filmu Velryba

Vzniká tedy dokonale zcizený zážitek, protože nepřestáváme přemýšlet o tom, jak Brendan Fraser trpí pod desítky kil make-upu, jak to odráží jeho vlastní životní utrpení a jak si zaslouží filmové ceny. Velrybu za tuto výkladovou klec nelze litovat, protože ji produkce aktivně vystavěla důsledným PR. A nejde ji ani považovat za náhodu, protože se nejedná zdaleka o první případ, kdy Aronofsky takto kalkuluje – podobnými metafilmy byly i Wrestler a v menší míře Černá labuť. Jenže co potom z Velryby vyplývá jiného než podivný sebedojímavý karneval? Příběh se rozhodně pokouší být intimní, ale zážitek z něj takový není.

Hutné drama o dvousetkilovém muži snažícím se usmířit s dcerou předtím, než se přecpe k smrti, je jedním z civilnějších filmů Darrena Aronofskeho. Velkou část diváků poctivě dojme, někteří jeho hru o emoce nepřijmou. Film se ale zapíše především jako herecký koncert Brendana Frasera, jehož příběh a comeback filmu dodává polovinu jeho vorvaní váhy.

Další Aronofskyho variace sebedestrukce i snahy o vykoupení, která opět zvládá vyvolat psychickou i fyzickou nepříjemnost, opět je v rámci vztahu k vyprávění důležité vcítění diváka. Aronofsky opět jde pod kůži, opět dokáže diváka snadno rozdělit, výsledkem je ovšem působivá podívaná, která nutně nestojí pouze na Fraserovi, přesto je právě on srdcem celého filmu...

Navzdory vzájemně si protiřečícím sdělením však Velrybě nelze odepřít to, že jde o emocionálně intenzivní podívanou se skvěle vybudovanou závěrečnou katarzí, která má, stejně jako se píše v oné zmíněné analytické eseji o Bílé velrybě, šanci přimět diváky, aby přemýšleli i o vlastním životě a o tom, co pro ně znamenají lidé v jejich okolí a co pro lidi v jejich okolí znamenají oni sami.

Vzato kolem a kolem se jedná o nesmírně silný filmový zážitek, jenž však rozhodně není pro slabé povahy a leckoho možná odradí přílišné tlačení na pilu a „americký“ kýč. Krom dojetí se možná neubráníte značnému znechucení a smutku, nebo dokonce frustraci. A ačkoli tento film dost možná už nikdy neuvidím znovu, zhlédnutí nelituji a přece jen asi přetrvává pozitivní dojem…

Zážitek hlubokého ponoru do osudu hlavní postavy plyne z Hunterovy vlastní zkušenosti. Fraser, v němž Aronofsky neomylně spatřil Charlieho, a dal mu tak možnost velkolepé herecké resurrekce, se podrobil důkladnému studiu obezity a jejích příběhů, aby se do jednoho z nich mohl vtělit se vší citlivostí. Ve výsledku to dokázal natolik bravurně, až diváka uvádí do stavu na pokraji zhroucení.

Životní role Brendana Frasera v jednom z méně výrazných počinů Darrena Aronofskyho, který i tak dokáže vyniknout svou správně komorní a intimní atmosférou a několika silnými výjevy. Přílišná sázka na city a patos ovšem tentokrát tvůrci úplně nevyšla.