Proč jsou lidi tak zlí, Esterko? Jsou na sebe jako saně, člověk na člověka jako kat. Neschopni jeden druhého pochopit, odpustit a zapomenout na minulost dál pokračují v kruhu nenávisti a neštěstí. Nikdo neexistuje za žádným účelem, nikdo nikam nepatří, všichni umřeme. Pojď se dívat na telku, kde bude Fraser při většině záběrů s bližším rámováním zabírat alespoň dvě třetiny obrazu. Lidé jsou přeci jen úžasní, stejně jako mnoho jimi vytvořených filmů.
Divadelní hra, kterou mě bavilo sledovat. Reálně bych dal 85%, protože příliš moc velký kalkul, jak se dostat lidem pod kůži, ale v záplavě filmů změna a Fraser si to odehrál tak, jak měl.
Herecká poezie v čele s Fraserem. Osobní, dojemný, skvělý. Přestože nemám s Aronovskyho režijním stylem problém, tak musím s lítostí konstatovat, že mi závěr úplně nesedl. Dokonce jsem za ním viděl jen a pouhou snahu samoúčelně vyvolat nejryzejší emoce.
8,5/10 – Osudová role Brendana Frasera a další skvělý film Darrena Aronofskyho. Velryba sází na epické šťavení emocí, což je jejím základním kamenem a také největší slabinou. Krom toho ne každý rád mošty, proto ta propastně rozdílná hodnocení. Snímek je navíc obohacen i o jisté komediální prvky, především je řeč o gazích, kterými je na oko zdrcující drama prošpikováno skrz naskrz, a že jsou prostě báječné. Situační humor většinou vyplývá z Charlieho tlustosti a pohybové neschopnosti, z nekompromisní ráznosti jeho vietnamské pečovatelky, z drzosti jeho zvlčilé dcery a ze zakřiknutosti jednoho synka, odhodlaného hlásat v Charlieho domě slovo boží. A nejlépe samozřejmě hned z několika těchto aspektů najednou. Místy se tedy film mění na nevyzpytatelnou komedii. A to jen proto, aby zase o několik okamžiků později přeskočil zpět do srdceryvného dramatu. Právě tohle mne na Aronofskyho Velrybě nejvíce zaujalo a jsem díky tomu ochoten odpustit přestřelenou snahu o ždímání slz, které se u mě úplně nesetkalo s úspěchem. Jsem toho názoru, že smutnost a tragičnost nějaké situace musí vyplynout sama, nikoliv být sdělena slovy. Tento film se vše snaží prezentovat skrz intimní dialogy, u kterých je bohužel znát, že byly napsány přesně za tímto účelem. Zákonitě proto nefungují. Trošku problém mám i s některými hereckými výkony, zejména moje oblíbená Sadie Sink byla tentokrát tlačena scénářem do přehrávání. Jednání postav je občas mírně v rozporu s jejich logikou, ale vzhledem k žánru (a komediálním prvkům) jsem i tohle ochoten přehlédnout. Dohromady jsem se velmi bavil a i si z filmu něco odnesl (plný močový měchýř). Krom toho se jednalo o zábavu za pouhé 3 miliony dolarů, přesto jsem se bavil mnohonásobně víc, než na mnohonásobně dražších projektech. Verdikt: „Za málo peněz hodně faldů!“
Aronofsky nás zasáhl do citlivého místa a to přímo do duše, někteří by to možná mohli brát jako režijní manipulaci, já to však beru jako dosti citlivou a chvílemi i pocitově těžkou záležitost na zrovna docela nelehké životní téma, které chvílemi dojímá a chvílemi mrazí. Když k tomu přidám ještě to, že Brendana Frasera si po mumii oblíbili snad všichni a že to v poslední době v životě neměl úplně nejbáječnější, tak po tom co tu předvedl mu museli na oscarech fandit snad všichni no ne?