Škola dobra a zla

Dospívající dívky Agáta a Sofie žijí v magickém kouzelném světě, ve kterém se mísí realita se světem pohádek. Sofie si nerozumí se svým otcem a nevlastní matkou a jelikož ráda čte pohádky, staví se do role Popelky a sní o tom, že se z ní stane princezna. Jediné, co ji drží nad vodou, je přátelství s Agátou, vrstevnicí, která bydlí s matkou hned u hřbitova a celá vesnice Gabaldon ji považuje  za čarodějnici. Agáta tuto fámu navíc poměrně ráda přiživuje svými neučesanými a nijak neupravenými vlasy, nenápadným černým oblečením a kalhotami, od blonďaté Sofie, která se ráda parádí, se už nemůže víc lišit. 

Přesto je jejich pouto nebývale silné. Sofie už ale svůj život v Gabaldonu nemůže vystát a chce pryč, věří že venku na ni čeká lepší život. Sepíše proto dopis pro záhadnou Školu dobra a zla. Nikdo neví, kde se nachází, nebo zda skutečně existuje, jestli není jen dalším výplodem její fantazie, ale říká se, že v ní vychovávají hrdiny a padouchy a je zdrojem všech pohádek. Chce proto, aby ji přijali za princeznu, a tak své psaní svěří vesnickému stromu přání s nadějí, že se do Školy dobra a zla dostane. Agáta z toho není ani trošku nadšená, má strach, že to bez své přítelkyně v Gadaldonu nevydrží. Sofie jí proto musí slíbit, že nikam neodejde. 

Přesně v tu chvíli se ale z nebe snese mytický pták, sevře obě dívky do svých pařátů a odletí s nimi přesně tam, kam si Sofie přála. Ovšem má to jeden háček. Agáta skončí ve škole dobra, zatímco Sofie ve škole zla. Má z ní být čarodějnice a z Agáty princezna, a ačkoli se obě dívky snaží všem vysvětlit, že došlo k chybě, nikdo je nesposlouchá. Společně tak musí vymyslet, jak dokázat všem, že Sofie je dobrá a zaslouží si být princeznou, a jak dostat Agátu domů. Jedinou cestou se zdá být polibek z pravé lásky. Jenže kdo bude tím vyvoleným zachráncem? Že by princ Tedros z Kamelotu, syn legendárního Artuše?