70%
Zpočátku štiplavý komentář manželství se satirickým přesahem, který zhmotňuje třeba uvědomělost výpravy nebo krátce hostující charaktery přátel, se mění ve zdlouhavé parafrázování stále stejných motivů a pocitů. Pofidérní rozdělení příběhu do „bergmanovsky“ pojmenovaných kapitol se místy míjí účinkem stejně jako velké mezery v ději a nevysvětlené backstory manželů, s nimiž prožíváme nejintimnější vztahové chvíle s velmi proměnlivou intenzitou. Scény z manželského života někdy nudí a oslovují spíše snaživě než účelně, jindy přikovají do sedaček a nedají vydechnout. V součtu tak působí nevyváženě a příliš „chtěně“, než aby oslovovaly více generací a vryly se do paměti i těm, kdo zrovna neprocházejí krizí středního věku.
