Trojúhelník smutku

Nekompromisný sociolog Ruben Östlund opět tepe do vrchních tříd společnosti, a to natolik zábavným způsobem, že i téměř dvouapůlhodinová stopáž rychle uteče. Není však jisté, jestli v divákovi poté ještě něco zásadního zůstane. Více zde.

Je to ok v jednotlivých pozorováních a analogiích, ale já jsem ten starý tradicionalista, který věří, že satira by měla jasně artikulovat svůj postoj, a ne se jen vysmívat svým jednotlivým postřehům. Takhle je to moc jednoduché. Moc snadné. Moc bezpečné a moc bez hran. 3 a 1/2, zatím zaokrouhluju nahoru, ale do kamene to netesám.

Vrchol filmu přišel dřív (kapitánská večeře patří k těm nejlepším a nejnechutnějším scénám v dějinách filmu), ale i pak mě to rozebrání "nejlepších lidských vlastností" bavilo dost. Kdyby byl svět v pořádku, vládlo by na Oscarech tohle dílko. 8.5/10

Nejvíc mě bavily ty chytré pasáže – jak si pečlivě hlídají vyhrazená místa vpředu, aby se pak dívali na promo – všichni jsme si rovni. Östlund se s tím nemaže a nefandí nikomu. I když se chvíli zdá, že jede levicový tažení proti bohatým, tak prr, vůbec. Moc chutná každému. Za mě lehká inflace blinkajících pasáží, protože na tom není nic třeskutě vtipného, kromě té části, jak se všichni snažili zuřivě předstírat, že jsou OK. Pak super vychytávky, milované zesnulé manželce sundám ty brilianty, páč to fakt stálo majlant. A podobné další třaskavě nemilosrdné scény. Včetně závěrečné pointy. Dost dobrý, ale kvůli délce se nepodařilo udržet tempo.

Östlund pokračuje ve své kritice společnosti a tentokrát si vybral na paškál (ne)rovnost ať už mezi mužem a ženou nebo jednotlivými společenskými třídami. Divákům ukazuje, že špatní nejsou jen ti bohatí, ale i mezi chudšími, kteří se sami rozhodli jít do určitých pozic. Osobně bych filmu ubral asi půlhodinu, aby to bylo svižnější, jinak šlo o velmi přesnou společenskou satiru nebo možná zrcadlem, protože to bylo víceméně přesné. Natočené to bylo dobře, ale v mnoha chvílích jsem se nudil. Hodnocení: 70 %

Skvěle zkonstruovaný komentář naší společnosti, který má hromadu povedených point, k tomu je to užasně vtipné. Avšak na můj vkus, až moc do očí bijící a očividné, kdy se mi začali ty postavy strácet a viděl jsem jen snahu něco říct pomocí figurek. Ale nebylo to až tak zásadní, takže i přesto krásná pecka.

Vtipný, chytrý a podnětný. Co víc si vlastně od podobného filmu přát. Pasáž na lodi je perfektní a její zakončení vlastně asi nemohlo být lepší. Jednoznačně jedna z nejlepších scén, kterou jsem tenhle rok viděl. Po pomyslném vrcholu nicméně přijde mírný sešup a celá část na ostrově působí najednou mdle, a i když má svoje momenty a furt mě bavila, tak se postupně začne točit v kruhu, a i samotné zakončení je v kontextu filmu víceméně obyčejné. Úvodní minuty navíc představí dvojici postav, která následně víceméně zapadne mezi zbytek a kdyby v úvodu byl kdokoliv jiný, (ne)fungovalo by to úplně stejně. Zřejmě šlo o záměr, ale přišlo mi to docela zvláštní. Proto nemůžu dát plný počet, ačkoliv jinak mám pro režiséra za jeho společenský komentář jenom slova chvály. Konverzace Američana s Rusem na potápějící se lodi, kde většina pasažérů leží na chodbě mezi zvratkami, je geniální. A takhle by se vlastně dal popsat téměř každý dialog, který na palubě proběhne. Režisér se navíc vyžívá v absurditě, takže se nic neodbude rychle, ale každá situace je natažená, jak jen to jde, viz debata o placení na začátku. Samozřejmě na každého bude humor fungovat jinak, což bylo konec konců krásně vidět v sále, kdy se někdy smáli všichni a někdy pouze pár jednotlivců. Byť tedy mám několik výhrad, tak na mě Trojúhelník smutku dost zapůsobil a v hlavě mi určitě zůstane dlouho, což je nakonec nejdůležitější. 8/10

Dal jsem 20 minut. Myslím, že film je určený pouze pro specifické diváky. Pod pojmem "komedie" si představuji rozhodně něco jiného.