Recenze seriálu Dámský gambit

Dámský gambit má mnohé chyby, pozitiva však převažují a diváky proto právem baví. Navíc vyvrací jedno proklatě nešťastné vyjádření Garryho Kasparova z roku 1989 o tom, že šachy ženám úplně nesedí. Co asi říká dnes?

Osobně však nedokážu přehlížet roztříštěnost vyloženě epizodních sdělení, neoriginální řešení a charakter vzpomínkových flashbacků a snahu o postihnutí velkých společenských i historických témat, která ale většinu času a v samotném finále neopouští to čarovně vtahující prostředí spravedlivé šachovnice. Že se jedná o další trumf pro rozjetý Netflix, o tom ale nelze pochybovat.

Když jsem začínal s prvním dílem, který se mi už tak velmi líbil, rozhodně jsem nevěděl, jak velkolepý zážitek mě čeká. Seriál postupně graduje a drží si výbornou rovnováhu mezi životní rovinou Beth a tou šachovou. Divák nikdy nemá pocit, že minisérie je pouze o jednom aspektu jejího života. Sledujeme tak velmi dobře vyvážený příběh jehož finále je tak velkolepé, jak jen může šachové finále být. A to se ukazuje jako překvapivě zábavné a dramatické.

Tady se mohla hodně vyřádit herečka Anya Taylor-Joy, která celou sérii utáhne v podstatě sama a divák ocení nejen její schopnost naučit se hrát šachy, přestože sama o této hře před natáčením nic moc nevěděla, ale také její ztvárnění dívky závislé na lécích a alkoholu. Ostatní hrají také dobře, ale jsou zcela ve stínu hlavní hrdinky.

Dámský gambit bere zdánlivě nudnou stranu šachové mince a otáčí ji. Ukazuje nelehký životní příběh siroty plný zvratů a emocí, který – zejména na konci – nenechá jedno oko suché. Vystavuje skvělé herecké výkony v čele s Anyou Taylor-Joy. A předkládá šachy jako hru, která „také dokáže být nádhernou.“ Jen pozor, pokud vás po zhlédnutí lapí šachy, buďte připravení na prohry. Nejste Elizabeth Harmonová.

Sedm hodin bez hluchých míst, žádné intelektuální odskoky a úhyby za roh, jak by se dalo u hry v šachy očekávat. Beth se spiklenecky a vtipně špičkuje s jiným supernadaným šachovým dítětem, Bennem Wattsem, že šachisté přece nemusí vypadat jako trudovitý a nevzhledný brýlatý chlapec opodál. A jak říká Benn, ačkoliv jsou všichni šachisté primadony, v seriálu máte pocit, že jsou to obyčejní lidé, kteří získali dar a jinde dostali naloženo.