Díra

Na Netflixu si můžete pustit thajský snímek Hladoví po úspěchu, v němž nadaná kuchařka z rodinného bistra podstupuje dril u vyhlášeného šéfkuchaře, za jehož úspěchem však stojí osobní nenávist k zámožné a nenasytné klientele. Namísto dusného kuchyňského psycha dostáváme sociálně-kritické menu složené ze známých žánrových ingrediencí a kostrbaté snahy udělat z jídla nadčasové podobenství konzumerismu a stavovského rozdělení společnosti. A to s tradičním sloganem „nejlépe chutná od babičky“.

Filmy o zabijáckých virech brzy dostanou nový přírůstek s názvem Rich Flu, v němž se bude Rosamund Pike potýkat s nemocí, která postupně vyhlazuje nejbohatší lidi planety.

Netflix nás v počátku tohoto roku zásobuje stoupajícím množstvím atraktivních filmů a dalším do party je španělský thriller o jednom vězeňském transportéru a napínavé cestě, která je lemována smrtí a stínem záhadně motivovaného zabijáka.

Vertikální samosprávní centrum neboli Díra. 2 lidé v jedné místnosti. Číslo na zdi určující patro, v němž se nacházíte. Uprostřed podlahy a stropu obdelníkový výřez, kterým se pohybuje platforma vezoucí jídlo. V nejvyšším obydleném patře, tedy prvním, platforma překypuje nejvybranějšími delikatesami a pochoutkami. Po určeném času platforma sjede o patro níž. Čím hlouběji se noří, tím méně jídla s sebou nese. Nešťastníkům obydlujícím nejnižší podlaží se nakonec naskýtá jen svírající pohled na špinavé nádobí, z nějž jsou i nepatrné zbytky jídla pečlivě vyjedeny. Každý měsíc se sice stěhujete do nového patra, co když ale natrefíte na dvě vysoká čísla za sebou? Hlad probouzí pud sebezáchovy, který se dříve či později nesmiřitelně konfrontuje s lidskostí.

Netflix si podmaňuje streamovací území a stále více jeho projektů se těší vděčné globální pozornosti. Nejinak je tomu v případě španělského sci-fi hororu, který přichází s velmi netradiční a nepříjemnou sociální kritikou. Jak se mu to daří?