Volej mámu!

Tedy nic objevného, nic převratného, pouze další slušná studie mezilidského odcizení moderní doby. Nicméně očistný záchvat smíchu v obřadní síni krematoria udělá člověku vždycky znovu dobře.

Švédské komediální drama či dramatická komedie je po režijní stránce sebejistě uchopený film, který s lehkostí a samozřejmostí přeskakuje z vážnější do lehčí tóniny. Po většinu času vykresluje vztahy a především mateřství až překvapivě poučně a zároveň s dávkou nadhledu.

Přestože je snímek plný explicitních, naturalistických obrazů, mezi nahotou a nadmíru kreativně předávanými tělesnými tekutinami se objevují jemné náznaky zcela jiné linie vyprávění. Navzdory tomu, že snímek v celkovém dojmu nepůsobí příliš výrazně, jsou právě nevyřčené pravdy jdoucí "na dřeň“ tím, co Volej mámu! dostane nad průměr.