Rodina na baterky není film, který stačí vidět jednou. Vlastně to ani není film, který divák bude chtít vidět jen jednou. Důvodů je hned několik. Zaprvé – estetiku filmu a komplexní styl animace kombinující „ruční kresbu, organické tvary a akvarelové textury“ nelze dostatečně prozkoumat na jedno zhlédnutí. Zadruhé – film je nasycen popkulturními referencemi a podpultovými vtipy. Zatřetí – takové pohlazení po duši jen tak ledajaký snímek nenabídne.
Rodina na baterky přináší úžasnou rodinnou podívanou, která má téměř dvě hodiny (přesně 113 minut), ale díky neustálé akci, povedeným vtípkům a geniální animaci se nebudete ani chvilku nudit. Na své si navíc přijdou všechny věkové kategorie. Rodiče se poznají v manželském páru Ricka a Lindy, kteří mají s běžným, unaveným a ustaraným rodičem mnoho společného, puberťáci se poznají v mimoňce Katie, menší děti zabaví Aaron a jeho dinosauři a šilhající a slintající pes Monchi vše jen dokonale doplní. Mitchellovi jsou ale hlavně úplně obyčejní lidé, do dokonalosti mají daleko a jejich snaha vypadat alespoň trochu normálně je k popukání.
Opět platí, že mezi vší tou šíleností Lord a Miller dokáží zpomalit a trochu nás dojmout, aniž by to působilo dementně nebo vypočítavě (i když to samozřejmě je pečlivě vypočítané). Opět platí, že film bojuje proti fobiím a předsudkům tím, že matka není běloška a dcera je pravděpodobně lesba, ale není na tom nic divného, nikdo na to výslovně neupozorňuje a nikdo se nad tím ani na sekundu nepozastavuje. Prostě je to normální.
Vizuální dojem prostě musí uchvátit každého diváka v jakémkoliv věku. Příběh navíc upozorňuje i na důležitost porozumění v rodině. Ať už jsou osoby v ní sebedivnější, stejně s nimi chceme mít dobré vztahy a máme je rádi. Konečnému pocitu trochu škodí přehnaně dlouhá stopáž a zbytečně přemrštěný závěr.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
