Nečekal jsem, že po odchodu ze sálu budu postrádat jak suchý kapesníček tak i dech. Bránice mi jasně dává najevo, že tentokrát jsem jí dal řádně zabrat a podle výjeků mých spolusedících jsem v tom nebyl rozhodně sám. Místy jsem měl pocit, že Nicolas Bedos mi musel koukat do hlavy a film napsat přesně podle mých představ. Daniel Auteuil je naprosto bezkonkureční. Doria Tillier zas éterická bytost co má kafemlejnek mlející železné špony místo pusy. A fenomenální Fanny Ardant? 70 let? Zřejmě už notnou dávku let zapomíná otáček listy v kalendáři. Za rytmu Yes Sir, I Can Boogie můžu říct, že La Belle Époque je směs romantiky, nádherného vtipu, dávky nostalgie a parádně vypreparovaného stylu, ze které se povedl upéct mistrovský michelinovský dort. Nemohu se dočkat až se znova s nadšením zakousnu...
