Bludné kruhy

79%

Komentáře a recenze 3

Dle počtu bodů
blackkocour
blackkocour
3 745 bodů
4
Bežte fakt třeba do řiti, s tím že totok je seriál roku, nebo nejlepší dramák za posledních x let. Mark Raffaelo jako dvojník sebe sama v Rain Manovi Ryloudit, je asi stejně vysoce kvalitní a enormně vyspělý jako moje lepkavé sémě o půl druhé ráno, když jsem si ho v ten den honil už dvakrát. Každým dílem, vy rádoby kritici, to musíte šinout k až svaté bráně za svatým Péťou, a hrozně si ustříkávat chválou, jaký seriálový skvost mohlo bezradné HBO GO vydat. Na HBO GOU jsem nesáhl od té doby, co mě dosti znudil jejich Outsajdr, až jsem měl z toho vyrážku na loktu a na hemeroidu. Nenávidím, když někdo se natolik snaží o nějaké rádoby, srdcervoucí a zalepené všemi otvory, na sílu dělané drama. Musíte být hnusný a tlustý vousáč po třicítce, musíte mít retardovaného, sentimentálního a nejlépe adoptovaného bráchu, který má HIV, má rakovinu, má cukrovka, má řidičák typu B, je nerd, je pánbíčkářský fanatik a má za matku narkoleptickou feťačku, která to za garáží dělá za bůra. Ty musíš být ještě k tomu sirotek, musíš mít rozpadlé manželství, mrtvou dcerku, prokletou rodinu a mít za kámoše pérocumlaly. Tak, pak to nechte jen plynout a ono se to samo napíše, a samo se to natočí a každej druhej teplouš nebo přecitlivá manka po třech mateřských dovolených, a manžela údržbáře, to vyzdvihne na 5 hvězd. To je naposledy, co jsem kdy po něčem sáhl a mělo to nálepku drama. No, okey začal jsem sledovat týnedžerskou lovestory o lesbických fetkách a zateplených koberců, ale dělejte jako bych nic neřek.
ob_ver
ob_ver
617 bodů
8
Předesílám, celá adaptace je hereckým koncertem. Počínaje výběrem se mi ve svých rolích líbili naprosto všichni zúčastnění. Rozhodně bych také podobné projekty rád viděl častěji a na výsledném hodnocení se odráží celková vzácnost. Uzel vztahů ústřední rodiny jen těžko může být zašmodrchanější při snaze udržet pozornost a srozumitelnost. Ovšem až nepatřičně velkoryse si přitom vyprávění pohrává s nitkou otázky otcovství bratrů zabarvené motivem emigrace. Příběh končí katarzí, která víceméně mimoděk startuje posledním pokusem o záchranu schizofrenního bratra. Je zde však výslovně upřednostněn zájem hlavního hrdiny a jeho integrita, což kýženou úlevu nepřináší. To by až tak nevadilo, ovšem výsledné rozuzlení je záchově hrdiny podřízeno docela zkratkovitě a snad i klišovitě. V závěru tedy drobná neobratnost a svého druhu necitelnost (jinak Dominickovi a všem zde přítomným otcovským figurám bezpochyb vlastní) při vyprávění tíhou vyhřeznou a vám dojde, že byly stále přítomny a jsou příznačné celé adaptaci. Může tím ovšem i vyzdvihovat předlohu (nečetl jsem), a pak možná nezbude než ještě lecco prominout…