Dub

Po smrti oce, bývalého socialistického prominenta (vysokého důstojníka tajné policie), se mladá psycholožka Nela vydává z Bukurešti do malého města, kam dostala pracovní umístěnku. Před odjezdem, během cesty i po příjezdu do městečka zažívá četné bizarní, absurdní a většinou traumatické příhody, související jak s politickou situací v zemi, tak se svéráznou mentalitou jejích obyvatel. Pintilieho snímek se odehrává "na cestě", což tvůrci umožňuje zachytit Rumunsko v jeho nejrozmanitějších podobách a "zalidnit" příběh řadou postav (takřka systematické je střídání prostředí, od metropole přes maloměsto až po vesnici). Film, natočený v nehostinných prostředích a v syrových barvách, je jakousi poutí po kraji poznamenaném katastrofou. S odstupem několika let mapuje bezútěšnou realitu, jež předcházela pádu Ceausescova režimu. Nezůstává však jen postkomunistickým, politickým pamfletem: příběh, vyprávěný s černým, mnohdy až cynickým humorem, ústí do kruté variace biblického motivu vraždění neviňátek a je spíše obžalobou lidské malosti a průměrnosti, než pouhým odsouzením konkrétního politického režimu. I díky tomu patří Pintilieho filmařsky kompaktní dílo k tomu nejpozoruhodnějšímu, co bylo v posledních letech natočeno ve státech bývalého socialistického bloku.