Baltazar

Dítě si hraje na pláži; jsme na poli domácího filmu. Celá léta jsem si myslel, že jsem natočil filmovou báseň, aniž bych věděl, jak to vysvětlit, dokud Gilles Deleuze nevytvořil koncept "obrazu-vnímání": Postava jedná na plátně a předpokládá se, že vidí svět určitým způsobem. Ale současně ji vidí kamera a vidí její svět z jiného úhlu pohledu, který přemýšlí, reflektuje a transformuje pohled postavy [...]. Zkrátka, obraz-vnímání nachází svůj status, jako volný nepřímý subjektivní, od chvíle, kdy odráží svůj obsah ve vědomí kamery, které se stalo autonomním ("kino poezie"). (Gilles Deleuze, Kino I: Pohyblivý obraz).