perhaps/We

Jako svět viděný ve spánku – paradox bdění a deliria, zčásti jasný sen, zčásti sluneční svit skrz těžká víčka – upravené záběry v díle perhaps/We Solomona Naglera sledují cyklus s motivy všudypřítomného soumraku v ocelově modré Varšavě, který kontrastuje s tím, co by mohly být (ale pravděpodobně nejsou) archivní záběry staré ženy spící na denním lůžku a zarostlého, zapomenutého židovského hřbitova. Nalezené zvuky a terénní nahrávky se spojují s poškrábanými deskami a vytvářejí soundtrack tak žalostný jako Naglerův manipulovaný filmový materiál, osamělý hlas film uvádí a uzavírá: Vznáším se / Nad světem / Ve spánku / Ve snech / A pokaždé, když sním, ztratím půlku těla. Úvaha o ztrátě a paměti, nebo o vzpomínkách napůl zapomenutých. Ačkoli perhaps/We není figurativní, nabízí zprávu o lidskosti obydlené duchy – nepochybně duchy holocaustu: truchlivá, ale nikdy podrážděná, nikdy sentimentální.