"Já ti přece neberu kůži," říká matka umělkyně do kamery, která se jí co nejvíc přibližuje k oku. "Beru si tvou kůži" sleduje dialog mezi umělkyní a její matkou. Jejich rozhovor se pohybuje od vyprávění o procesu natáčení "v daném okamžiku" až po vztahy v dřívější době – "jak dlouho myslíš, že trvá, než se dítě osamostatní?". Během této cesty se filmové prostory neustále rozpouštějí a hroutí, aby se zase oddělily. Někdy je umělkyně za kamerou, někdy matka, někdy obě současně za i před kamerou, nebo ani jedna. Obě hrají, natáčejí a střídavě se navzájem poučují, umisťují a režírují. Formálně i tematicky je film zkoumáním blízkosti, synchronizace a hrozby, kterou to představuje pro vlastní já.
Herci a tvůrci 1
Režie: