Biagio a Salvatore se jednoho rána náhodou setkávají na nekatolickém hřbitově v Římě, kam oba přišli navštívit hrob Gregoryho Corsa. Společně se tak pouštějí do rozhovorů o poezii, o moderní době, která zrušila slovo, o nostalgii „žití ve verších“ a ptají se sami sebe, zda se ještě někdy zopakuje to, co se stalo v roce 1979 v Castelporzianu, kdy se autoři z celého světa shromáždili na velkém Woodstocku poezie. Sledujeme tyto dva básníky v autobusech a metru, zahlédneme je při procházkách a cestách autem, a to vše tvoří neobvyklý popis Říma, cestu sledující melancholii minulosti a nejistotu současnosti, jakousi poetickou povídku.
