La última estación

Luis tlačí před sebou chodítko a táhne za sebou zahradní židli, na které rád sedává. Dorian se s berlemi pod pažemi horečně snaží zprovoznit telefonní automat. A pak je tu Sara, prakticky slepá, která po hmatu hledá umyvadlo. Jeden z obyvatel má vlastní rozhlasovou stanici a pouští svým spolubydlícím venku nostalgické písně a další nahrávky, které pro ně vytváří, například zvuk moře. Také své posluchače informuje o nejnovějších zprávách – které se většinou skládají z nekrologů. Tyto různé portréty lidí, na které vnější svět zapomněl, ale kteří mají stále velmi bohatý vnitřní život, jsou krásně natočeny – každý záběr je jako obraz a přirozené světlo hraje důležitou podpůrnou roli.