Age Is...

Poslední film Stephena Dwoskina je zamyšlením nad subjektivní zkušeností a kulturním pojetím stárnutí. Film je ódou na texturu, krásu a jedinečnost stárnoucích tváří a siluet, hypnotickou básní v Dwoskinově smyslu slova, tedy dlouhým pozorováním velmi drobných detailů. Gesto, pauza, pohled, moment. V celém jeho díle hraje intimita vždy hlavní roli, a to platí i pro snímek *Age is...*, kde jsou všechny tváře tvářemi blízkých přátel, příbuzných blízkých přátel a někdy i samotného Stephena.