Rackové

Elza žije v malém městě v Kalmycké republice u Kaspického moře. Další rok se chýlí ke konci, je zima a step pokrývá tenká vrstva sněhu. Když se jí manžel, který si vydělává nelegálním rybolovem, jedné noci zeptá, co dělala celý den, zalže mu. Nebyla u matky, ale na autobusové zastávce. Přemýšlela o odchodu – chtěla zjistit, jaké by to bylo uniknout z té nekonečné a fádní kotliny jejího malého světa. Ale nenašla odvahu; místo toho zůstává a uzavírá se do sebe, bez ohledu na to, kdo by ji mohl vidět. Jednoho dne se její manžel nevrátí z nebezpečné plavby lodí. Říká se, že rybář se vrátí, jen když na něj čeká žena, a že rackové jsou duše pohřešovaných. Na začátku poněkud neplánovaného těhotenství, ovdovělá a sama, Elza bloumá městem stále dál a hledá cestu mezi tradicí a současností, dokud se neocitne na neznámé půdě.