Diktátor

Na jméno Charlese Chaplina, jeho tvář a především jeho ikonickou personu Trampa svět jistě nezapomněl – ve skutečnosti se jedná o jednu z mála osobností rané éry kinematografie, kterou nedrží v úctě jen cinefilové a historici, ale i široká veřejnost. Co možná trochu v zapomnění upadlo, je intenzita, s níž byl Chaplin uctíván. A později nenáviděn. Nebyl považován prostě za dobrého komika, ale za „prvního génia filmu“. Největšího z umělců své generace, který zažehl duši kinematografie. Zároveň to byl muž, který žil dramatický a mnohdy kontroverzní osobní život a dvě desetiletí svého života strávil ve vyhnanství.

Dlouhé proslovy nejsou jen doménou divadla, i ve filmu totiž lze vykouzlit strhující monology, jež dávají prostor jak hercům a herečkám, tak i využití filmové řeči. A právě na takové kinematografické perly se dnes podíváme.

Antikapitalismus táhne. Dokonce tak moc, že přední zástupci kapitalismu okatě brojí proti ideologii, jež je dostala na výsluní. Moderní chytré komedie mívají přesah do satirického žánru, ve skutečnosti však nic měnit nechtějí.

Začínal jako pouliční kabaretiér, svými skeči bavil italské televizní publikum. Jeho charisma učarovalo nezávislému filmaři Jimu Jarmuschovi, který měl slabost pro svérázné světoběžníky. Celosvětově triumfoval filmem z prostředí koncentračního tábora Život je krásný (1997), který napsal, režíroval a ztvárnil v něm jednu z hlavních rolí, za niž obdržel Oscara. Ale 21. století jako kdyby pro něj bylo nedostižným horizontem, který ne a ne překonat. Loni byl na festivalu v Benátkách oceněný Zlatým lvem za celoživotní dílo. Dnes Robert Benigni slaví 70. narozeniny.

Netflix představil nový animák Rodina na baterky. V onlineu je stále zájem o marvelovský seriál Falcon & Winter Soldier. Vedle toho se vracíte až do 20. let minulého století za Charliem Chaplinem nebo do pozdních "padesátek" spolu s westernovým Kirkem Douglasem. Komentáře týdne jsou zpátky. Vaše názory uvádíme bez jakýchkoliv redakčních úprav. Inspirujte se.

I sebelepšímu herci občas ta pomyslná třešnička na dortu schází. A jelikož Oscar zkrátka takovou špičku ledovce v rámci filmových ocenění představuje, je příhodné pozastavit se nad tím, že řada slavných a hlavně skvělých herců a hereček tento kariérní vrchol překvapivě nezdolala.

Charlie Chaplin je znám jako věhlasný komik, jenž bez využití slov bavil davy. Právě on stál u zrodu němého filmu a zpopularizoval v té době nový, neprobádaný žánr. Projevil se jako génius mnoha oborů, přičemž pod většinou svých děl se podepsal jako hlavní protagonista, režisér, scénárista, ale také hudební skladatel.

Chlapec Jojo/Joseph (Roman Griffin Davis) je jako každý mladistvý poblázněn do svého idolu. Obličej jeho vzoru a současně nejlepšího přítele na něj neustále dohlíží z propagandistických plakátů a jeho jméno Jojo s patřičnou hrdostí vykřikuje na každého kolemjdoucího. Mimoto podstupuje životní zkoušku v podobě výcvikového tábora, kde se kluci stávají muži, a to vše jen pro potěchu nejvyššího.

Patos a chvilky sentimentality do filmů určitě někdy také patří. A proslovy silných a charismatických jedinců, jenž promlouvají do duší svých soukmenovců či všem lidem obecně, jsou jedním z nejlepších zdrojů. Slavných filmových řečí je mnoho, které ale člověku utkví v hlavě nejvíce?

Televizí se prohnaly Žhavé výstřely a připomněly nám, jak kdysi uměly v Hollywoodu točit opravdu skvělé parodie. Mezi nejlepší patří ty s poručíkem Frankem Drebinem v sérii Bláznivých střel, nebo Diktáror Sashy Barona Cohena Ale stačí to na ty české? Odpověď je jednoduchá. Ne. Ve světě známý westernový pistolník Lemonade Joe, čili Limonádový Joe, je podle vás pravděpodobně tím nejzdatnějším a nejlepším. Minimálně v nejlepší parodii všech dob podle vašeho hlasování.