Alexandra Cuesta uvádí věčného poutníka Henriho Michauxe jako jednu z inspirací pro svůj první celovečerní film. Je zvláštní, že úvodní scéna snímku Territorio (prvního filmu, který Cuesta natočila ve své rodné Ekvádoru) nám ukazuje loď plující ke břehu. Je velmi pravděpodobné, že pro Cuestu má obraz vody stejnou konotaci jako pro autora „Moře ňader“: návrat domů, úkryt v matčině lůně. Aniž by se odchýlila od formálních postupů své předchozí tvorby, Cuesta vytváří cestu, která křižuje zemi od severu k jihu, a kreslí lidskou mapu, v níž se snaží dosáhnout nemožné rovnováhy mezi pohledem cizího cestovatele a upřímnou důvěrností těch, kteří se dočasně vracejí domů.
Herci a tvůrci 4
Režie: