Balada de um Batráquio

„Kdysi dávno, ještě než se objevili lidé, všechna stvoření byla svobodná a mohla být spolu,“ vypráví hlas. „Všechna zvířata tančila pospolu a byla nesmírně šťastná. Jen jeden nebyl na oslavu pozván – žába. Ve svém hněvu nad nespravedlností spáchala sebevraždu.“ Co mají Romové a žáby společného, je to, že nikdy nezůstanou neviděni nebo nepovšimnuti. Ve svém filmu mladá režisérka Leonor Teles proplétá životní okolnosti Romů v dnešním Portugalsku se vzpomínkami na včerejšek. Teles není pasivní pozorovatelka, ale vědomě se rozhoduje účastnit a zaujmout postoj. Jako třetí pilíř zavádí aktivní aplikované performance umění, které se integruje do filmového vyprávění. Tím se „kdysi dávno“ mění na „je to tak“. „Poté už nic nebude jako dřív a melodie života se změní,“ vysvětluje hlas mimo kameru. Zlatý medvěd za nejlepší krátký film 2016.