Desperado (1995)

Nezapomenutelný Tito Lariva coby "herec" i bez Tarantulí, nehledě na jeho hudbu (většinou se zmiňují pouze menšinoví Gypsy Kings, ale přitom hlavní melodie hrají právě Titovy Tarantule! - hrají každý rok v Rock Café, doporučuju!)

Robert Rodriquez je pro mě prostě jednou velkou neznámou. Už dávno nepochybuji o tom, že umí točit řádně nadupané a zábavné žánrovky, v nichž se naplno projevuje jeho obrovský filmový zápal a samozřejmě také talent, ovšem pak přijdou takové akční slátaniny jako Od soumraku do úsvitu, Machete nebo nedejbože Planeta teror, a moje sympatie k mistru Rodriquezovi se zase pomalu otáčejí o 180 stupňů. Desperado naštěstí patří do té první skupiny, může se chlubit skvěle napsaným scénářem, brilantním střihem akčních scén a především odshora až dolů bezchybně vybraným castingem, který tomu také hodně pomáhá. Nejen charismatický Banderas a nádherná Hayek, ale především příběhově méněcenní Buscemi, Trejo nebo sám velký Quentin Tarantino (jeho scéna patří k těm vůbec nejlepším) představují onu hybnou sílu, která dodává příběhu nevídaný lesk a tempo. No a hračička Rodriquez už jen vše podtrhne svým úžasně specifickým rukopisem, který sice není a asi nikdy nebude úplně bez kaněk, ale bez něj by to tentokráte prostě a jednoduše nebylo ono...

Parádní film. Antonio děsně drsný a nekompromisní. Akce ucházející.

"Každý, koho jsem kdy zabil, byl něčí otec... něčí syn... něčí bratr." Banderas na začátku vybrnká Cancion del Mariachi, což je hrozně chytlavá věc. Pak si vezme bouchačky a jde pokosit hromadu padouchů. "Do prdele, co se to tam děje?!" - "To není video?" Cestu mu zkříží krásná Hayeková, která mu v knihkupectví vytáhne kulku z ramene. Poté celý film, tak nějak zkrášluje. "Vy hovada! Jaký je číslo telefonu do mýho auta?!" Padouši jsou zde také výrazní, což je další plus. Vrhač nožů Machete a Tarantino, který vypráví vtípek - o pochcaném barmanovi. Robert Rodriguez pochopil, že se špatnými herci dobrý film nenatočí. Obstaral si víc peněz a obsadil kvalitní herce. On sám se také zlepšil, protože akce zde je fantastická. Má to bejt pokračování filmu El Mariachi, nicméně ten film před tímhle vidět nemusíte. Desperado funguje jako samostatný plnohodnotný film. "Jsem muzikant a tohle je můj nástroj." - 80%.

Tohle stejně byla pecka. Nedávalo to sice valně smysl, no vlastně to bylo docela pitomé, ale naprosté vizuální a akční žrádlo, které se jen tak nevidí. Banderas rulez. Přesně to, co bych si představoval pod pojmem "hustej film". Jo a taky jsem byl hlavně v tom správném věku, když to byla novinka :)

"Jenom" vynikající střílečka.

Takový bar Tarasco by si zasloužil vlastní film! Když opomenu několik solidních akčních pasáží, je to pravě děj v něm, co dělá Desperado Desperadem! Stačí vzpomenout hned na úvodní historku Steva Buscemiho o mariachim, který při chůzi nevystoupí ze stínu a vyřídí si to ze všemi, včetně barmana. Nebo a snad ještě o trochu lépe, prochcaný vrchol filmu v podání vtipu Quentina Tarantina, tam už není co dodat, snad jen že sklenka zůstala čistá. A co se kulek týče, zůstal téměř čistý i Antonio Banderas, nadsázka a černý humor je z toho hold znát. To ovšem neznamená, že nezemře, totiž po Buscemim, Tarantinovi a Trejovi, umírá i Banderas a s ním i celý film, přesněji jeho druhá polovina. Ne, nestane se tak kulkou špinavého mexikána, má to zcela jiný ženský důvod. Salma Hayek sem nepochybně zapadá, tedy minimálně tady dobře vypadá, ovšem jinak romantická linie kazí co může. Její taktéž snad úmyslně přepálený vrchol v podání postelové scény, je toho důkazem. Ale bavil jsem se, i když by k plné spokojenosti opravdu stačila první polovina.