Aš už tave pakalbėsiu

Říct, že život ve Vilniusu v Litvě během sovětské okupace byl napjatý, by bylo slabé slovo. Lidé byli sledováni a fotografováni; v restauračních talířích byly štěnice, aby zachytily potenciálně nezákonné rozhovory; autonehody byly zinscenovány, aby se lidé zdrželi, zatímco jim byly do bytů instalovány sledovací zařízení; a mnozí byli zadrženi, vyslýcháni, uvězněni nebo hůře. Režiséři Maxì Dejoie a Virginija Vareikyté prostřednictvím odborně sestavených archivních záběrů KGB, upřímných současných rozhovorů a chytře vytvořených návratů na místo činu představují mimořádně poutavou kontemplaci o „neválce“ z obou stran.