Pro každého z nás je českou filmovou klasikou něco jiného, neboť máme své favority, na které nedáme dopustit. Přesto jsme se rozhodli na danou otázku odpovědět a přinášíme vám obsáhlý přehled toho nejlepšího, co byste v české kinematografii neměli minout a co mezi naši klasiku určitě patří.
České pohádky chápeme jako národní poklad. Zdají se být skutečnou lidovou tradicí, tím nejlepším z toho, co jsme schopni vyprávět dětem a předávat dalším generacím, něčím až nadčasovým. Ve skutečnosti jsou ale pohádky ovlivněné historicky a je v nich přesně to, co do nich tvůrci vložili v určité době.
Dlouho odkládané a rovněž dlouho chystané pokračování Perinbaby se hned ve dvou jazykových verzích (české a slovenské) dostává do tuzemských kin. Jako k poslednímu dílu letos zesnulého Juraje Jakubiska bychom se o pohádce s podtitulem Dva světy měli bavit uctivě a soucitně, výsledek je však podobně nesoudný jako oba Jakubiskovy snímky z 21. století, tedy Post Coitum a Bathory.
Už je tomu 85 let, co měla v kinech premiéru jedna z nejslavnějších tuzemských filmových komedií. Škola základ života v režii Martina Friče vznikla primárně na motivy divadelní hry Jaroslava Žáka, která zase vzešla z autorovy sbírky fejetonů s názvem Študáci a kantoři – přírodopisná studie. Dobová kritika měla k filmu o rebelující třídě septimánů a jejich necitlivých učitelích určité výhrady, avšak většinou ihned rozpoznala unikátní charakter a kvality této sociálně-kritické tragikomedie, jejíž přednosti zůstávají i dnes dobově poplatné.
Jak zařídit, aby buržoazie vyslyšela přání chudiny? Přece pomocí kouzel! Populární snímek Dařbuján a Pandrhola je nejen pohádkou s nadpřirozenými bytostmi, ale i ideologicky angažovanou moralitou, v jejímž jádru je spravedlivá smrt, jejíž působení může ohrozit jen poctivě zabedněný sud.
Letošní televizní nabídka vánočních filmů, pohádek a romantických komedií je opravdu pestrá. V záloze jsou ale i známé dobrodružné tituly či horory. Stačí si jen vybrat.
Některé pohádkové náměty se zpracovávají stále znovu. Nejoblíbenějšími jsou samozřejmě klasiky jako Popelka, Kráska a zvíře nebo Šípková Růženka. Tyto pohádky najdeme i v naší filmové a televizní tvorbě, některé dokonce i v různých verzích a úpravách. Máme však i své národní.
Česká pohádka je pojem sám o sobě. Většina z nás ho má spojený s Vánocemi a chvílemi strávenými s rodinou. Každý rok se můžeme těšit na nové pohádky v televizi, ale i na opakování těch starších, které tolik milujeme a neumíme si bez nich svátky představit.
Změníte svým hlasování pořadí? Čas Vánoc je tu a prim hrají české pohádky. České pohádka má v hlavní roli fantazii, ale hlavně princezny, čerty, draky, vodníky a hloupé Honzy. Víte, že vodník je hodně velká a málem jen česká specialita? Tento slovanský podivín je pro svět specifický a většinou jej nahrazují vodní panny, víly. Jsou české pohádkové světy skutečné i pravdivé? Každopádně se dá říci, že jsme pohádková velmoc a domácí publikum prý tvoří podle průzkumů hlavně dospělí.
Přípravy na Vánoce vrcholí a tak bychom se mohli podívat na to, jaké budou svátky na televizních obrazovkách. Většina stanic nám nabídne tradiční vánoční filmy a pohádky, které vídáme na obrazovkách každý rok a na které se těší malí i velcí diváci. Jen Česká televize si jako tradičně připravila něco nového.
