S proměnou romance ve vražedný morytát přijdou ke slovu duchařina, MeToo, úděl dětí v showbyznysu, ale zpoza přepjatě vyzdobené formy vykukuje banální milostný trojúhelník, nesený v jedné melancholické náladě i melodice. Nejsilnějším okamžikem tak zůstává finální setkání otce s dcerou, kde se stylizace opouští a člověk odpouští.
Abyste mě nechápali špatně - koncept Annette se mi líbí. Přijde mi lákává představa přiznaného divadelního představení, které využívá pro posuny scén a postav filmové prostředky. Herci do toho skutečně dávají, co mohou. A dílčí nápady mi připadají lákavé a baví mě o nich přemýšlet. Ale celek za mě nefunguje. Jestli si takhle artoví umělci (a diváci) představují kvalitní muzikálové drama, budiž jim přáno. Já osobně budu raději "komerčnější děvkou" a dám si znovu Moulin Rouge (2001), kde je sice taky základ neoriginální, ale dílo mi dovoluje jít s postavami a prožívat jejich radost i smutek. Tady jsem necítil nic, kromě potřeby si neustále kontrolovat hodinky, kolik že ještě musí utéct času, než konečně přijde ono očekávané finále.
Leos Carax je suverén, jehož filmy vystihují i přetvářejí samotnou podstatu filmu jako umění či média. A přesně to se mu daří i s muzikálovou novinkou Annette, jež funguje nejen jako výpověď o prknech, jež znamenají svět, ale i komentář k současnosti zábavního průmyslu a žánru muzikálu obecně. A navíc je i velmi zábavný a přístupný.
Podstatné je, že Annette probouzí v divácích emoce! To je spolu s procítěnými hereckými výkony (ano, nejen od Marion Cotillard, ale i od Adama Drivera) a již zmíněným vizuálem největší předností tohoto počinu. Se stopáží dlouhou 139 minut by to taky bylo OK. Jenže roztáhnout takovýto přiběh do více než dvou hodin vskutku není jen tak.
Osobně mě občas mrzí, když se tvůrce rozhodne pro tak trochu nesmyslná a vyloženě směšná rozhodnutí. Jenže zrovna u Annette to celé působí tím dojmem, že si za tím Carax přesně stojí a ví přesně, že to chce takhle. A i kvůli tomu jsem mu to u Annette odpustil a byl jsem jen rád, že si Carax za svými lehce zvláštními rozhodnutí stojí. Skutečně to totiž působí jako film s jasnou vizí, který navíc využívá kreativní filmařské postupy a jednoduše skutečně dodává něco speciálního.
Annette je v závěru snímkem jen pro hrstku vybraných. Na začátku jsme do příběhu sice uvedeni úderným hudebním číslem, ze kterého se zdá, že půjde o slibnou podívanou. A zpočátku to tak opravdu je. Příběh startuje dobře a zajímavě, Leos Carax zkrátka ví, jak zaujmout. To ovšem dovede i v tom ne tak kladném smyslu slova.
Originální a osobitě pojatý muzikál Annette nelze v žádném případě označit za jednoduchou líbivou melodii. Pro podstatné množství diváků bude zřejmě na první pohled i poslech naopak přímo náročnou záležitostí.
Temné myšlenky, které se mu honí v hlavě a nejsou nahlas vyřčeny, dokáže vyjádřit jedním pohledem. Perfektně také zvládá ztvárnit lásku ke své dceři i ve chvílích, kdy její talent využívá ve svůj prospěch. V některých chvílích jsem měl problém s jeho hlasovým projevem, který mi v některých polohách připomínal hlas Pierce Brosnana v muzikálu Mamma Mia!, který se opravdu dobře neposlouchal.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
