Měla to být sci-fi roku, vyloženě revoluce, místo toho jde o zklamání – nelogicky patetický mišmaš nahodilých nápadů, na němž není nic futuristického, ale většina věcí na něm je zpátečnická.
Kvůli stávce hollywoodských scenáristů a herců odsunulo studio Warner Bros. premiéru dlouho očekávané druhé Duny Denise Villeneuvea na rok 2024. Fanoušci režiséra a knižní předlohy smutní, profitovat by z toho ale mohl jiný ceněný autor, Christopher Nolan a jeho novinka, biopic Oppenheimer, pojednávající o vynálezci atomové pumy. Proč?
Uprostřed všeho zoufání o budoucnosti kinematografie jsme najednou narazili na oázu naděje. Feministický blockbuster Barbie trhnul miliardu a tříhodinové drama Oppenheimer s omezenou věkovou přístupností, jež váhá nad odkazem svržení atomových bomb, dosáhlo během třetího víkendu k polovině miliardy. Oboje jsou vzhledem k realistickým očekáváním stejně úctyhodná čísla.
Jsou filmy režiséra Christophera Nolana moc hlučné? O tom se mluví někdy od dob jeho snímku Batman začíná (2005). Sci-fi Počátek i Interstellar zvýšily hladinu hluku i hudby ještě víc, pro spoustu lidí byl neposlouchatelný válečný Dunkerk. S tříhodinovým dramatem Oppenheimer to není jiné. Nolan sice změnil hudebního skladatele Hanse Zimmera, ale i jeho nástupce Ludwig Göransson pokračuje ve stejně lomozivém duchu.
Přes 270 tisíc platících přišlo o víkendu do českých kin na dvacítku komerčně nejúspěšnějších titulů. Nejvíce se znovu dařilo filmům Barbie a Oppenheimer, které zachraňují jinak slabou letní sezónu.
Indiana Jones odešel do důchodu, Tom Cruise s nejnovější Mission: Impossible na úspěch druhého Top Gunu nenavázal. Dařilo se Nolanovu vizuálně působivému a odstrašujícímu Oppenheimerovi, kterému se však do cesty postavila filmová Barbie s tváří Margot Robbie a s přehledem ovládla žebříček tržeb a návštěvnosti českých kin.
Přestože se celý děj aktuálního hitu Oppenheimer točí kolem jeho protagonisty, na výrobě atomové bomby se podílelo obrovské množství lidí, jak ostatně už dřív ukázal seriál Manhattan (2014). Spousta z nich se ve filmu alespoň mihne, což platí i pro u nás nepříliš známou, ale pro americké akademické prostředí velmi význačnou Lilli Schwenk, která dokázala pravidelně narušovat zaběhlé pořádky.
Filmy Christophera Nolana jsou s námi již čtvrt století. Cesta tohoto metodického filmaře začala v roce 1998 zdánlivě nenápadným mysteriózním thrillerem Sledování a od té doby nám přináší jeden památnější zážitek za druhým. Který je ale nejlepší? A kdo takzvaně tahá za nejkratší konec?
Zachránce kinematografie Christopher Nolan přináší film o ničiteli světů J. Robertu Oppenheimerovi. Ze snímku s Cillianem Murphym se stal v posledních měsících internetový mem, hlavně kvůli premiéře současně s Barbie. Ta by chtěla symbolizovat mainstream budoucnosti, Oppenheimer je proti tomu dramatem pevně zakořeněným v tradičních příbězích geniálních mužů, kteří trpí svým údělem. Jeden z největších zločinů všech dob, na němž se protagonista osobně podílel, je předně pozadím pro jeho osobní tragédii. Ve srovnání s dalšími podobnými snímky je Oppenheimer jistě jedním z lepších. Otázkou zůstává, jestli ho ještě opravdu potřebujeme.
Každý jeho film je minimálně událostí sezóny. V rámci propagace volí marketingoví specialisté superlativy a často skloňují zaklínací formuli IMAX. Oppenheimer, novinka režiséra, scenáristy a producenta Christophera Nolana, vstoupí do českých kin již 20. července. Tvůrci lákají na třaskavý tříhodinový portrét vynálezce atomové pumy Roberta Oppenheimera v poutavém zákulisním videu a opět posouvají technologické hranice.
