Tenet

V Las Vegas jako každoročně probíhá CinemaCon, což mimo jiné znamená příliv zpráv o promítaných trailerech či klipech z očekávaných filmů, potažmo i rozhovorů s přítomnými tvůrci. Možná nejvíc pozornosti si zatím uzmula dlouho připravovaná sci-fi Mickey 17, kterou natočil režisér Parazita (Parasite) Bong Joon-ho. V té Robert Pattinson (The Batman) coby postradatelný kolonista opakovaně umírá při riskantních vesmírných misích a futuristická kopírka lidského těla jej přivádí zpět i se zkušenostmi minulých „výrobních čísel“. Film odsunutý na leden 2025 má být spojením drahého hollywoodského blockbusteru a režisérovy autorské filosofie, již z rodné Jižní Koreje přenesl až na oscarové pódium, kde mu zásluhou Parazita roku 2020 tleskali i poražení Tarantino se Scorsesem.

Jedna z nejožehavějších filmových otázek posledních tří let, tedy kdo převezme úlohu agenta 007 po Danielu Craigovi, se zřejmě záhy dočká definitivní odpovědi. Produkce podle magazínu The Sun nabídla věhlasný part třiatřicetiletému herci Aaronu Tayloru-Johnsonovi, jehož můžeme znát z filmů Godzilla, Avengers: Age of Ultron, Tenet nebo Bullet Train.

Přestože prognózy favorizovaly Oppenheimera na zisk Oscara za nejlepší zvuk, sošku si nakonec odnesla Zóna zájmu. V ní hraje zvukový podkres ještě zásadnější roli než v případě vtahující biografie slavného fyzika, lze si však trochu zaspekulovat, že leckterým Akademikům možná vadila i nesrozumitelnost některých dialogů – což je problém dobře známý nejen u posledních filmů Christophera Nolana, ale i u spousty jiných současných děl.

Christopher Nolan je možná nejoblíbenějším režisérem své generace, jenž právě sklízí uznání i ocenění za svůj nejúspěšnější snímek. Loňský Oppenheimer o vývojáři jaderné bomby propletl Nolanův mysteriózní vrstevnatý narativ s důležitým nadčasovým tématem a kromě publika, které na Britova hutně strukturovaná díla reagovalo vždy vstřícně, se chytají i lidé rozhodující o prestižních filmových cenách. Ty se Nolanovi zatím spíše vyhýbaly a na Oscarech jej Akademie vyloženě odbývala. Avšak loňská nadšená kritická i divácká reakce, téměř miliardové tržby a čerstvý triumf na oscarovém předvoji v podobě Zlatých glóbů naznačují, že tvůrce Počátku či Temného rytíře se bude smát jako poslední.

Jenn Sherman je instruktorka kurzů virtuální jízdy na rotopedu. Není tedy člověkem, u nějž bychom čekali, že se nad rámec diváctví nějak výrazněji střetne se světem kinematografie. To se jí však podařilo, když se v jedné ze svých lekcí poněkud zapomněla a začala vyprávět o tom, jak nesnesitelný filmový zážitek jí nadělil britský režisér Christopher Nolan. Netušila, že její kurz podstoupí i režisér Oppenheimera a dozví se tak víc, než za co si zaplatil.

V československém filmu druhé poloviny 20. století můžeme vysledovat řadu proudů či tvůrčích uskupení, jež se od sebe nějakým způsobem odlišovaly. Zatímco 60. léta máme spojená hlavně s uměleckými, poetickými i sociálně kritickými snímky nové vlny, v těch 70. slavily úspěch chytré komedie z pera Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. Byla by však škoda zapomínat na další geniální filmaře, kteří právě v těchto dekádách slavili největší úspěchy.

Steven Spielberg změnil tvář filmového průmysl a dosáhl všeho, co si jen zamanul. Tedy až na jednu věc – nikdy nedostal příležitost režírovat filmovou bondovku, přestože se o ni v průběhu sedmdesátých let několikrát hlásil. Tehdejší hlavní producent a držitel práv na Flemingova knižní díla Albert R. Broccoli však sotva třicetiletého filmaře z různých důvodů třikrát odmítl. Co by se asi stalo, kdyby šestasedmdesátiletý Spielberg zažádal o svůj vysněný projekt dnes, kdy šestadvacátá bondovka čeká na příštího herce i režiséra?

Měla to být sci-fi roku, vyloženě revoluce, místo toho jde o zklamání – nelogicky patetický mišmaš nahodilých nápadů, na němž není nic futuristického, ale většina věcí na něm je zpátečnická.

Kvůli stávce hollywoodských scenáristů a herců odsunulo studio Warner Bros. premiéru dlouho očekávané druhé Duny Denise Villeneuvea na rok 2024. Fanoušci režiséra a knižní předlohy smutní, profitovat by z toho ale mohl jiný ceněný autor, Christopher Nolan a jeho novinka, biopic Oppenheimer, pojednávající o vynálezci atomové pumy. Proč?

Uprostřed všeho zoufání o budoucnosti kinematografie jsme najednou narazili na oázu naděje. Feministický blockbuster Barbie trhnul miliardu a tříhodinové drama Oppenheimer s omezenou věkovou přístupností, jež váhá nad odkazem svržení atomových bomb, dosáhlo během třetího víkendu k polovině miliardy. Oboje jsou vzhledem k realistickým očekáváním stejně úctyhodná čísla.