Přes počáteční zaváhání se Prsteny moci dostaly zhruba na maximum toho, co od nich můžeme realisticky očekávat. Samozřejmě to není podívaná svým dopadem srovnatelná se čtvrt stoletím starou filmovou sérií, jež byla generačním milníkem. To ale není laťka, jakou je fér čemukoliv nastavovat. Jakožto úžasně zpracovaná a nyní konečně i emocionálně rezonující podívaná ale druhá řada funguje skvěle. Ano, 9/10 je možná trochu moc, proč se ale neodevzdat čerstvému optimizmu?
V prvních dvou epizodách na nás tedy nevyskočil ucelený příběh, který strhne celou generaci, jako tomu bylo v případě Pána prstenů, ale zato spousta chytlavých námětů a nápadů, které mohou být rozvedené v rukách schopného týmu, jenž zjevně chápe, jak Středozem „potřebuje“ vypadat.
Prsteny moci nachází silný motiv v podobě Saurona manipulujícího se svými elfími protivníky. O dějovou linku elfů a trpaslíků se tedy nemusíme bát. Seriál však zatím poněkud tápe ohledně linek Númenoru a Cizince, které jsou odtržené od zbytku děje a opět nevíme, na co se u nich soustředit. Pokud ale vycházíme z logiky, že druhou řadu sledují ti, kteří jedničce její problémy odpustili (protože co tu jinak, probůh, děláte), tak klady dvojky posunou zážitek o kus nahoru.
Prsteny moci nejsou stejný filmový zázrak, jakým byly adaptace Petera Jacksona, a to přestože některé kusé věci dělají lépe, stejně jako jsou v mnoha ohledech věrnější duchu Tolkienovy předlohy.
Pokračování seriálu Prsteny moci, který vypráví o zrodu temného pána Saurona a výrobě prstenů moci, se stává kulisami pro bájný svět, kde kdysi pobývaly zajímavé postavy s poutavými osudy. Natahovaná podívaná neúspěšně bojuje s množstvím příběhových linek a seriálová verze Středozemě přichází s každým novým drahokamem o své kouzlo.
Druhá série The Rings of Power rozhodně posouvá seriál na vyšší level. Je svižnější, napínavější a obecně zábavnější. Jen počítejte s tím, že má stále různé neduhy, které ji trápili již v první řadě.
Prsteny moci jsou zpátky. Kdo věřil ve zlepšení, dočkal se. Kdo doufal v zázrak, bude zklamaný. Kdo čeká koukatelné vysokorozpočtové fantasy, bude spokojen. Scénář zůstává slabinou, ale těch nejhloupějších okamžiků ubylo.
Prsteny moci se stávají leporelem, z něhož si lze tu a tam vytáhnout působivou scénu: poetický let motýlů, obludné pavouky, lučištnickou přestřelku v lese. To, co bylo v knižním i filmovém Pánovi prstenů napínavým putováním, se ale pod rukama J. D. Paynea a Patricka McKaye mění v únavné trmácení.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
