Nejsilnější je dokument tehdy, když se snaží poodhalit tajemství zpěvu. A když se v té souvislosti dotkne něčeho, co u Pavarottiho může působit neskutečně: strachu, nejistoty, samoty. Jedna z dcer dokonce tvrdí, že nechtěl poslouchat své nahrávky. Teprve když ležel na smrtelné posteli, pustila mu jeho hlas. „Já byl vážně dobrý,“ poznamenal prý Pavarotti.
Pavarotti je řemeslně velmi kvalitní dokument, který se nejlépe hodí pro lidi, kteří mají o jeho životě a díle jen přibližné tušení (jako jsem já) a nevadí jim opera (jako mně). Pokud jste ale už teď Pavarottiho fanouškem, nedočkáte se pravděpodobně žádných nových informací a maximálně oceníte pár nových historických záznamů, které údajně dosud nebyly nikde publikovány.
Je pochopitelné, že není čas detailně ozřejmit celou jeho existenci pouze ve sto čtrnácti minutách. Jenže se nejde ubránit dojmu, že je účelově vybíráno, co bude zobrazeno. Pavarotti byl bezpochyby velmi optimistický a empatický člověk s velkou touhou pomáhat ostatním. Přesto i u něj určitě šlo ukázat některé kontroverznější věci, kromě jeho slabosti pro ženy.
Ron Howard urobil najlepšie ako mohol: teoreticky by mohol desať minút zostrihať, ale aj pätnásť pridať. Je to kvalitný dokument nielen pre milovníkov opery, v našich kinách bude bojovať o pár tisícok divákov, ale ak čo len trošku uvažujete nad tým, že tie dve minioblasti beriete (dokument a operu), do kina zájdite.
Ron Howard udělal nejlépe jak mohl: teoreticky by mohl deset minut sestříhat, ale i patnáct přidat. Je to kvalitní dokument nejen pro milovníky opery, v našich kinech bude bojovat o pár tisíců diváků, ale pokud co jen trošku uvažujete nad tím, že ty dvě minioblasti berete (dokument a operu), do kina zajděte.
Rutinně zpracované biografii paradoxně škodí především prosluněnost Pavarottiho nátury, zabraňující vytvoření pořádného konfliktu. Fanoušci nebudou překvapeni a neználci nepobaveni; ale pokud se chcete o operním mistrovi něco dozvědět, Ron Howard předkládá přístupné řešení.
